Jak se vám líbí život v Praze?
V první chvíli to pro mě bylo trochu o přizpůsobování. Přece jen tady tolik lidí nemluví anglicky jako třeba v Německu, kde jsem dřív působil. Našel jsem si kurz češtiny, ale po měsíci a půl jsem s tím musel přestat. Teď však uvažuju, že budu pokračovat. Naučil jsem se pár základních slov a frází, to pomáhá. Jinak se mi život v Praze moc líbí.
Říkáte, že tu hodně lidí stále nemluví anglicky. Myslíte v týmu, nebo lidi z ulice?
Ty, které potkávám mimo led, třeba v restauraci. Mně to ale nevadí, beru to tak, že Praha má svoji osobitou tvář a život je tady zkrátka jiný. Hrozně se mi třeba líbí jezdit tramvají. Všechno je kousek a městská doprava je tu výborná. Jednou jsem takhle seděl v tramvaji a přišel ke mně starší pán a kouká. Jsem si říkal, o co mu jde a až po pár vteřinách mi došlo, že bych ho měl pustit sednout. Vůbec jsem na to nebyl zvyklý, protože v Americe jezdí všichni autem. Teď už pro příště vím.
Našel jste si v Praze nějaké kanadské kamarády, kteří tu žijí nebo studují?
Potkal jsem pár holek. (směje se) Jinak ̈se přiznám, že moc ne. Já se v nové zemi vždycky snažím přizpůsobit místní kultuře a chci potkávat hlavně zdejší lidi.
Trenéři udílejí pokyny výhradně v češtině. Máte někoho, kdo by vám to překládal?
Není potřeba. Snažím se maximálně soustředit. Člověk se naučí základní pojmy. Hodně se dá vypozorovat z řeči těla, co zrovna bude následovat.
Zná se s Hudlerem, o Růžičkovi netušilRobinson je po bývalém českém brankáři s africkými kořeny Erikem Štěrbou teprve druhým hráčem černé pleti, který nastoupil v první hokejové lize. Brzy 34letý cestovatel patří k oporám Slavie: se 30 kanadskými body je jedním z nejproduktivnějších hráčů týmu, přesto od sebe čeká víc. "Jsem tvůrce hry, ale stejně bych měl dávat víc gólů. I manažer mě pořád pobízí, ať víc střílím," vykládá. Z působení v Detroitu se zná s Jiřím Fischerem a Jiřím Hudlerem, kterého nazývá "zábavným chlapíkem", v NHL však odehrál jen 7 zápasů, z toho dva v Bostonu. Šest let strávil v Německu, kde získal dva tituly s Berlínem a jeden s Mannheimem. Zahrál si i ve Finsku (Espoo Blues), Rakousku (Vídeň Capitals) a také v Británii za Nottingham a Belfast. O druhé nejvyšší soutěži v Česku říká: "Koukal jsem se na několik zápasů extraligy a ta je víc organizovaná. V první lize je to možná občas i rychlejší, ale ne tolik uspořádané. Plno hráčů je mimo své pozice a občas to působí trochu zmateně. Na druhou stranu svoji úroveň první liga má. Tým musí být připraven na každé utkání. Poslední tým klidně porazí prvního. Nic jistého dopředu nemáte." Robinson při rozhovoru netušil, že klub pozvedl Vladimír Růžička, ale je odhodlaný vybojovat postup. Byť si uvědomuje, že Slavia podává hodně nevyrovnané výkony. "Je těžké udržet koncentraci, každý tým si projde krizí," vysvětluje. "I Kladno a Budějovice měly několik zápasů v řadě, kdy se jim nedařilo. Teď už ale začíná být situace vážná. Musíme zpozornět a zkonsolidovat se, abychom byli dobře připravení na play-off. Tam se rozhoduje." |
Přesto: nejste občas zmatený?
Na začátku jsem byl. Teď víc rozumím: „plásmo, za blánou, ščílí“... Ty základy se člověk naučí rychle. Pokud tu zůstanu pár let, tak si myslím, že se toho dokážu naučit dost. Podobně jako v Německu, kde jsem hrál šest let.
Německy tedy umíte dobře?
Naučil jsem se ve svém volném čase. V Německu je přece jen hodně kanadských hráčů, takže trenéři mluví výhradně anglicky.
V Praze jste sám bez příbuzných. Co děláte ve volném čase?
Teď se zrovna jedu podívat po městě. Miluju malování. Když jsem hrál v Německu, tak jsem přinesl své obrazy do kavárny, kde je pak prodali. Před koncem sezony bych rád udělal nějakou výstavu i tady. Výtěžek prodeje by šel na charitu.
Prý zrovna malujete abstraktní obraz Jaromíra Jágra. Proč jste si vybral zrovna jeho, a ne vašeho oblíbence Martina Straku?
Jágr je tvář českého hokeje. Rozhodně to není to můj nejoblíbenější hráč, ale je bezpochyby nejpopulárnější. Snažím se totiž vytvořit výstavu věci a lidí, které nejvíce připomínají Čechy. Karlův most, obrázky herců, umělců a Jágr mi do téhle skupiny zapadá. Mám dohodu s manažerem, že když opět začneme hrát dobře, tak tu výstavu tady budu moct uspořádat.
Proč vás zaujal zrovna Martin Straka?
Líbil se mi od začátku. Jako malý jsem se šel na něj podívat v Ottawě. Dvaaosmdesátka se tam proháněla po ledě tím svým typickým výbušným a osobitým bruslením. Moc mě bavilo ho sledovat a rád bych se s ním někdy potkal.
Co vám brání? Plzeň je z Prahy kousek...
To máte pravdu. Vlastně je majitelem tamního klubu. Třeba se jednou potkáme, bylo by to příjemné.
Předpokládám, že Vánoce se chystáte strávit zde?
Samozřejmě. Představte si to: víc než deset let jsem trávil Vánoce vždycky mimo Kanadu. V roce 2002 jsem podepsal kontrakt s Detroitem a od té doby jsem v Kanadě na Vánoce nebyl.
Během poslední výluky v NHL v Liberci nastoupil Wayne Simmonds, který se bohužel v Chomutově setkal s rasistickými urážkami. Neměl jste z toho obavy?
On tady hrál, jo? To jsem nevěděl. Nikdy se mi nic takového nestalo. Ani tady, ani v Německu, za což jsem pochopitelně rád. Nemůžu říct, jestli něco neproběhlo za mými zády. Znáte to, to se děje všude, ale to jde mimo mě. Jen jsem slyšel, že v Rusku mají s rasismem problémy. Navíc já a Wayne Simmonds jsme hodně rozdílní hráči. On je skvělý, na druhou stranu je to také typ, co se ti snaží dostat pod kůži. Je nepříjemný pro každého. Já se snažím spíš hru tvořit. Nezabývám se provokacemi na ledě, na to jsme moc malý.
Jste stále v kontaktu s některými hráči z NHL?
Trochu s Mikem Smithem, brankářem Arizony. Můj kamarád je tvrdý zadák John Erskine, jenž hrál roky v NHL, ale už ukončil kariéru. Hodně hráčů, s kterými jsem začínal, už nehraje. Přece jen mi je téměř čtyřiatřicet.
Litujete, že jste se neprosadil v NHL? Nebo si říkáte, že jste aspoň poznal kus světa?
To se vyvíjí. Když jsem přišel poprvé do Evropy, tak jsem to viděl pouze na roční záležitost, chtěl jsem se vrátit se zpět a bojovat o místo v NHL. Zkušenost mě ale změnila. Líbí se mi v Evropě. Můj styl hokeje sem víc zapadá. I místní mentalita se mi líbí. Evropané mají rádi umění, to v Kanadě není tak populární.
Dokážete si tedy představit, že byste se v Evropě usadil?
Určitě. Chtěl bych tady najít něco, v čem bych se mohl realizovat po ukončení kariéry. Něco kolem hokeje. Možná práce agenta, možná trenérství, třeba mě bude bavit něco úplně jiného. Ale určitě tu chci zůstat.
Je něco, co se vám v Česku nelíbí?
Kouření v restauracích, barech a hospodách. Ale prý je to daleko lepší než dřív. Slyšel jsem, že se to má zakázat úplně. Myslím, že je správný krok, protože všude jinde je to naprostá samozřejmost.
Jaké vidíte nejvýraznější rozdíly v povaze Čechů a Kanaďanů?
Lidé jsou tady víc v klidu, tolik věci neřeší. Nikdo nikam nepospíchá. Žijete stylem „tak se to udělá zítra“.
Myslíte, že jsme líní?
Tak bych to nenazval. Dám příklad ze života: když v Americe potřebujete něco vyřídit - třeba opravit nefungující internet - jsou okamžitě u vás. Precizní jednání. Tady člověk na všechno čeká dýl. Ale víte, že Německo je v tomhle ještě horší? V neděli musíte jet na benzínku, abyste sehnal jídlo. Všechno ostatní je zavřené. To jsem dřív neznal.
Mají podle vás Kanaďané více odvahy a sebevědomí než Češi?
Určitě. Tam když chce někdo s někým mluvit, tak jde k němu napřímo. Přijde mi, že se tady lidé víc stydí, nepřipustí si každého k tělu. Když poznají, že jim nic nehrozí, tak jsou ale přátelští.
