Trojnásobný mistr světa a vítěz Stanley Cupu vyměnil po skončení kariéry obří arény za těsnou kancelář a záři reflektorů na stropě za světla reflektorů u aut, která prodává ve svém vlastním podniku.
„Nechtěl jsem jen zůstat sedět u bazénu s rukama za hlavou. Kvůli financím to naštěstí nepotřebuju, ale auta mě baví a snažím se porozumět i obchodu, aby to nebylo ztrátové, když už tady trávím tolik času,“ říká někdejší hokejista Vítkovic, jenž se usadil na Floridě.
Dovedl byste si opravit auto?
Vyměnit olej a kola: základní věci, co umí většina chlapů. Ale novější auta jsou tak složitá, že už je těžko někdo spraví jen tak. Staré stodvacítky byly jednodušší. Když jsem byl kluk, s tátou jsme pořád něco dělali kolem aut. Jakmile nebyl hokej ani fotbal, tak jsme se v nich vrtali. Takže jsem tenhle byznys trošku i plánoval. Tohle jsou jen začátky, máme otevřeno rok a půl.
Co vlastně váš podnik nabízí?
Máme kolem třiceti aut. Je jedno, jestli někdo potřebuje auto za tisíc či za 50 tisíc dolarů. Když zavolá, že chce Jeep nebo BMW ročník 2010, není problém ho sehnat. Prodáme tak sedm až patnáct aut za měsíc.
Nebál jste se, jak vám obchodování půjde?
Jistě, je to něco jiného než hokej. Naštěstí jsme na to dva s kamarádem Chipem. Člověk stráví hodně času na telefonu, je potřeba někam dojet, nafotit auto, dát to na internet. Děláme všechno možné a kolikrát si k večeru musím vzít věci a jít do posilovny, abych se trochu odreagoval. Je to docela tlak na psychiku, telefony zvoní... Trvalo mi, než jsem si zvykl, ale baví mě to a snad vše bude pokračovat, jako doteď.
Jak si užíváte život u moře?
Voda mě vždycky bavila, proto jsme se přestěhovali sem. Jsou tady lodě, rybaření, potápění. Měl jsem pocit, že až skončím s hokejem, budu mít víc času, ale je to skoro naopak. S kolegou tady strávíme deset dvanáct hodin denně. Abych se přiznal, tak jsem si to představoval trochu jinak, ale pár let bude trvat, než bude byznys vypadat tak, jak bych ho chtěl mít.
Skočíte si občas na led zahrát rekreačně hokej?
Přes týden mě kamarádi tahají, Filip Kuba a Venca Prospal chodí, ale to není nic pro mě. Hrát pivní ligu mě nebaví, to si jen koledujete o nějaký průšvih.
Kdy jste stál naposledy na bruslích?
Co jsem skončil s hokejem, tak jsem nebyl.
Nechybí vám to?
Určitě mi nechybí ten stres a to, jak člověk přijde domů a jednou je to rameno, jednou koleno, jednou rozbitá hlava. Ale být s těma klukama, sranda v šatně a ty blbosti okolo mi bude chybět celý život.
Na co ze své kariéry nejraději vzpomínáte?
Mám takové tři body. Zaprvé nároďák, vždycky, když jsme vyhráli nějakou medaili. Pak Stanley Cup s Tampou a zatřetí stávka v NHL a působení ve Vítkovicích. I když to tam tehdy nakonec nedopadlo, moc rád na to vzpomínám.
Vaši spoluhráči z Tampy jako Brad Richards nebo Vincent Lecavalier, kteří s vámi před 11lety vyhráli Stanley Cup, pořád ještě hrají NHL. Neříkáte si někdy, že jste skončil brzy?
Když mě v roce 2012 vyměnili do Philadelphie, ztratil jsem zápal pro hokej. V roce 2010 jsem se podruhé vracel do Tampy a už jsem měl v hlavě, že chci ukončit kariéru tady. Měl jsem ke klubu vztah, draftoval mě generální manažer Phil Esposito, který tu dodnes mluví do rádia a do televize, dal mi šanci, mám tu kamarády a v prosinci tu hrajete ve třiceti stupních. Tak jsem si to oblíbil a pak mě Steve Yzerman vyměnil... Nechtěl jsem do Philadelphie jít, ale musel jsem. Pak už jsem si řekl, že jiskru nemám. A ukončil jsem to.
