Stačilo, aby se Jágr mezi řečí zmínil, že si nechává narůst svou kdysi tak populární „deku“. Reportér deníku Miami Herald hlášku vyvěsil na Twitter jako „mimořádnou módní zprávu“ a způsobil tak v různých koutech světa pozoruhodný poprask.
Taková pitomost, napadne kdekoho. Zvěst se ale rozletěla po síti, stejně jako Jágrovy dávné portréty, návrhy na potisk triček se siluetou hokejistovy hlavy, fotomontáže všemožných osob a osobností s dlouhými vlasy či vlna žertovných reakcí.
„Jágrovo háro si zaslouží svou vlastní reality show 24/7,“ napsal útočník Zach Boychuk.
Hašek do farmy. Střílíme góly
Na internetové stránce časopisu Forbes se nicméně objevila i vážnější úvaha. Podle ní by humbuk kolem české „máničky“ mohl přivábit kýžené hordy diváků do často poloprázdné arény floridských Panthers, kteří teď Jágra zaměstnávají.
Jasně, ten účes působí především komicky. Podobně jako samotný Jágr se ovšem stal fenoménem.
43leté pravé křídlo načíná svou 22. sezonu v nejslavnější hokejové lize (jednu mezitím zrušila výluka, tři další dobrovolně strávil v exilu v Rusku). V noci ze soboty na neděli nastoupí proti Philadelphii a hodlá zase trochu přepsat dějiny.
Zdá se, jako by uplynula celá věčnost od jeho premiéry v NHL, od prvního gólu. Třetina současných ligových hráčů ani nebyla na světě. „To byly časy! Dlouhý vlasy, já rychlej a beci pomalí. Teď: krátký vlasy, já pomalej a beci rychlí,“ vzpomněl si loni na vstup mezi profíky.
Ta velkolepá jízda, při níž sedlácký synek s číslem 68 omračoval nádhernými průniky, sbíral trofeje a překonával rekordy, přitom startovala nenápadně. Aspoň v tehdejším Československu, necelý rok po sametové revoluci, nikdo netušil, jaký kult se kdesi v dáli rodí.
Pravda, list Mladá fronta v říjnu 1990 hlásal: „Loňský rok byl v NHL ve znamení hromadného příchodu sovětských hráčů, tento je bezesporu rokem Čechoslováků.“ Čtenářům v titulku oznámil: „Hašek do farmy.“ A vyjmenoval osm nováčků: Kučera, Reichel, Nedvěd, Kron, Cíger, Hosták, Holík, Jágr.
Nad úspěchy mladíka z Kladna se deník nerozvášňoval. Zprávu o jeho prvním zásahu zastrčil na osmnáctý z dvaadvaceti řádků článečku nazvaného Střílíme góly.
Když pak Jágr v únoru 1991 třikrát skóroval proti Bostonu, v pátém ze šesti odstavců rubriky V cizích službách bylo uvedeno: „JÁGR zaznamenal první hattrick své profikariéry, Pittsburgh porazil Boston 6:2.“
Tolik věcí bylo jinak! Existoval Sovětský svaz i chlapecká kapela New Kids On The Block. Angela Merkelová se zabývala kvantovou chemií.
1999. Kapitán Pittsburghu Penguins Jaromír Jágr v utkání proti Vancouveru Canucks.
Evropany - nejen ty z východní části kontinentu - tenkrát v NHL považovali za exoty. V každém mužstvu jich chovali jen pár. Několikrát za třetinu se hra přerušovala kvůli rvačce. Bezstarostný styl bez taktických opratí mnohdy plodil divoké výsledky jako 9:4 či 5:7, po nichž dnes fanoušci pouze marně touží.
Hru brzdil ofsajd na červené. Brankáři ve výstroji ještě nepřipomínali panáčka z reklamy na pneumatiky Michelin. Hokejky se vyráběly ze dřeva, hokejisti víc pařili a na zápasy létali běžnými linkami.
Na jihu USA sídlil jediný tým (LA Kings), teď jsou tři v Kalifornii, po jednom v Arizoně i Texasu a dva na Floridě, kde v penzisty oblíbené oblasti zvolna dosluhuje veterán Jágr.
Dohola jako Sinéad?
V rozhovoru pro Miami Herald tento týden pronesl: „Nikdy jsem nebyl potížista, ale rád provokuju.“ Možná pozapomněl, jak v mládí v Pittsburghu natropil pár průšvihů.
Krásný gól proti New Jersey slavil zvednutým prostředníkem, aniž tušil, co gesto znamená. To mu však u soupeřů jako obhajoba neprošlo.
V rozčilení srazil sudího Hoggartha, za což dostal distanc na 10 zápasů. Jágr měl pak víc volna, a tak se nechal najmout jako rozhlasová rosnička a četl předpověď počasí.
Naštval pittsburský policejní sbor, když zmačkal pokutový lístek za překročení rychlosti a otevřeným oknem ho hodil hlídce do auta.
„Ať si každý žije, jak chce,“ řekl nyní Heraldu. „Nikdo se mě neptal, jestli se chci narodit. Tak ať mi nikdo nekáže, jak mám žít.“
Bezdětný a nezadaný Jágr žije hokejem. A hlavně v Česku hokejoví fanoušci žijí Jágrem, třeba i jeho vlasy, jimiž onehdy za oceánem kdekoho dráždil. Vysmíval se mu břitký komentátor Don Cherry: „Když zůstane ležet na ledě, nevíte, jestli volat jeho kadeřníka, či klenotníka.“
Jak líčí jeho někdejší parťák Jiří Hrdina, v Pittsburghu mu spoluhráči vyhrožovali, že jej ostříhají dohola. Tím by tak trochu připomínal irskou rebelku Sinéad O’Connor, jež letos prohlásila, že už nebude zpívat Nothing Compares To You, neboť k písni ztratila citové pouto.
Jágr tenkrát své „páčo“ uhájil. Teď ho prý opět pěstuje. Hokej v NHL hraje dál. Nikdo se mu nevyrovná. Citové pouto trvá.
Jágr si najde čas i na fanoušky:
4. června 2015 |
