„Jaké jsou pocity?“
Mixzónou v O2 areně se nesla tradiční novinářská otázka. Vondrka s úsměvem odpovídal, na šampionátu prožívá snové dny. „Dá se to tak říct, co k tomu říct. Asi jo,“ vysoukal ze sebe.
Na nájezd jste se přihlásil sám?
Ne, Růža mi řekl, abych jel, tak jsem jel.
Zakončení jste měl rozmyšlené předem?
Říkal jsem Novotňákovi, že jestli pojedu, tak mu to šoupnu mezi nohy. Povedlo se. Hraje se mi teď dobře. Nedělalo mi to problém.
Myslíte, že vám pomáhá i kouzlo téhle haly? Hrával jste tu za Slavii, zažil vítězný debut ve Spartě.
Těžko říct. Ta atmosféra se nedá srovnat, nikdy jsem tady takovou nezažil. Ani na mistrovství světa. Ve Švédsku na nás chodilo v roce 2012 pět set, sedm set lidí. To bylo šílený. Teď je hala narvaná. Všem lidem patří velký dík, je to podpora jako blázen.
Přitom zápas byl takový všelijaký, že?
Tak nevím, jestli byl všelijaký. Pustili jsme Švýcary do hry tím, že jsme byli vylučovaní. Dostali jsme gól v oslabení ve třech. Musíme se vyvarovat faulů, abychom hráli pět na pět. V plném počtu jsme silní, ale když se tým půl třetiny brání, je těžké dát gól a ubránit to.
Je dobře, že jste vyzkoušeli - navíc vítězně - nájezdy před play-off?
Nevím. Proti Švýcarům v uvozovkách ještě o nic nešlo, když to srovnám s příštím zápasem. Pak tam bude jiný gólman, musíme přečíst jeho slabé stránky.
Ano, Fin Pekka Rinne patří k nejlepším brankářům na světě.
Já jsem ho poznal v Oulu, v létě jsme spolu trénovali. Je to výborný člověk a vynikající gólman. Ale od té doby se asi změnil, budu si muset sehnat nějaké video, abychom ty slabé stránky poznali.
Jaké to bylo hrát bez Jaromíra Jágra?
Je to oslabení. Ale věřím, že Jarda je bojovník a dá se do kupy na čtvrtfinále.
