„Teď je to daleko, ale bylo by to něco. Sen každého kluka,“ říká Jakub Voráček. V 25 letech po Robertu Reichlovi ve Vídni 1996 druhý nejmladší kapitán na MS v české historii.
Kdy jste se o volbě dozvěděl?
Na ledě, před pondělním tréninkem. Neměl jsem žádné indicie, najednou přijel trenér a řekl: Jsi kapitán. A já že jo. Byl jsem překvapený a šokovaný, fakt jsem to nečekal.
Měl jste někdy céčko na dresu?
Asi v sedmi letech, od té doby nic.
Budete přísný kapitán?
Ono to nebude potřeba. Je tady hodně kluků, co už na šampionátech hráli, tak to pro mě bude jednodušší.
Jaromír Jágr kapitánem být nechce, raději se soustředí na sebe. Není kapitánství starost navíc?
Je, ale příjemná starost. Není to tak, že bych z toho měl hlavu vedle. Je to pocta a sen každého hokejisty. Mně se vyplnil na domácím mistrovství, čehož si moc vážím. K tomu v pětadvaceti. Ještě loni bych si při takové zmínce poklepal na hlavu.
Který kapitán je vám vzorem?
Ti ze zlaté generace. Třeba David Výborný uměl stmelit kolektiv, Pavel Patera či Robert Reichel jsou kapitáni, od kterých bych se mohl učit. V NHL jsem zase hrál s Chrisem Prongrem, z toho šla autorita a respekt. Myslím si, že jsem schopný být dobrý kapitán, který ten tým dá dohromady.
V přípravě dělal kapitána i Radek Smoleňák, váš velký kladenský kamarád.
Takže to zůstane v partě na Kladně. Taky hned fórkoval, že mi předává žezlo. Dělal to celý rok, tak si o tom kapitánování popovídáme.
Jako kapitán byste mohl mít vliv na výběr hudby v kabině.
Tak před zápasy budou hrát Kabáti, a když bude volno, tak Hanka Zagorová a Karel Zich. To sice není zrovna můj styl, ale když to neslyšíte celý rok, tak to mám i rád.
Jste věčně usměvavý, nepůsobíte vážně. Budete se muset jako kapitán změnit?
Vážnější jsem před zápasy, to se soustředím, protože to jsou nejdůležitější chvíle. Ale myslím, že není na škodu být nad věcí, když není utkání nebo je rozbruslení. Budou nervy, takže je fajn to odlehčit. Ale jsem připravený mluvit v pravý čas. Navíc zkušených hráčů máme víc, každá rada od nich bude dobrá, a když půjde ve čtvrtfinále do tuhého, není problém si věci vyříkat a říct, co a kdo bude hrát.
Jste připravený i zakřičet?
Není potřeba řvát, ale zase když se nase.., tak to taky není od věci.
Co vaši rodiče, jak prožívají, že je z vás kapitán reprezentace?
Máma řve pořád, takže nebude překvápko, až se v pátek rozbrečí. A táta je na rybách, přiletí z Finska v neděli a neuvidí první dva zápasy. On to nějak extrémně neprožívá, hlavně chce, aby byl úspěch.
