„Krásné! Krásné! Tyhle okamžiky jsou pro naše fanoušky. Jsem strašně rád, že to mužstvo dokázalo, že pro ně titul přivezlo,“ vyznal se strůjce historického zlata.
Jak vás to hřeje u srdce?
Není vůbec podstatné vyzdvihovat trenéry, ale hráče. Oni byli nejdůležitější, oni to udělali na ledě. Třinec měl větší kvalitu na týmu, ale srdce bylo v Litvínově.
S fandy jste si i zatančil. Jste stále nad věcí, nebo vás to pohltilo?
Trošku jsem emocím průchod dal, ale pořád nad věcí jsem.
Proč s vámi v Litvínově neslaví asistent Miloslav Hořava?
On už je doma. Miloš není ten typ na velké oslavy.
Je pravda, že míří do Švédska?
Ano, jen nevím kam. Lepšího spolupracovníka bych si v životě nemohl najít. Pro mě je to člověk číslo 1. A já respektuji jeho volbu. Tečka.
Vy zůstanete?
Teď to neřeším. Nejradši bych šel dělat do Mostu farmu. Fakt. Vážně. Šéf klubu pan Kysela mě za to nepochválí, ale já to tak cítím.
Žertujete?
Ne, to je pravda! Nejradši bych na farmě připravil hráče pro Litvínov. Ne že bych byl vyčerpaný, ale nechtěl bych dopadnout jako Rosťa Vlach v listopadu, kdy se řešilo, jestli má, nebo nemá zůstat, protože byl Zlín po titulu poslední.
Bojíte se, že i v Litvínově přijde mistrovská kocovina?
Záleží, kdo mužstvo povede, jak bude sestavené. Strašně moc aspektů bude hrát roli. Brankář Francouz odejde určitě a dál nevím. Cítil jsem z mužstva, že když to takhle vyšlo letos, že by mohlo vydržet víceméně pohromadě. Gólman odejde, to je jednoznačné, ale 80 procent našeho kádru by mohlo zůstat.
A co veterán Martin Ručinský? Zlomíte ho, ať dá ještě rok?
Já Růčovi nebudu říkat vůbec nic. Ale kdyby se rozhodl, že ještě do jedné sezony půjde, klekl bych na kolena a poděkoval mu. Je geneticky tak stavěný, že může hrát i po čtyřicítce, to není tréninkem. Podtrhuju Hořavova slova, že v jeho letech nezažil lepšího hráče. Teď je to okořeněné titulem. Smekám! Jsem strašně rád, že tady byl.
Další zlatý z Nagana Jiří Šlégr už konec kariéry oznámil.
Strašně chtěl hrát, ale zdraví mu to nedovolilo. Pomohl na střídačce, bylo to neskutečné.
Loni boj o záchranu, teď titul. Nepřipadáte si jako ve snu?
Přicházeli jsme, když jsme byli poslední, teď jsme první. Asi bychom měli odejít, mě tak napadá.
Hlavní bod, proč je Verva zlatá?
Cítil jsem ohromnou sílu z mužstva. Mentální sílu. Vždyť jsme neprohráli třikrát po sobě. Vypěstovala se postupně. Smekám před všemi. Ručinský, Petružálek, Hübl, Lukeš, Trávníček, nechci na nikoho zapomenout, Francouz byl „number one“. A v posledním finále nastoupili kluci, co celé play-off nehráli. Štindl, Šrámek, Frolo... Smekám! Zvládli to neuvěřitelně. Celé je to neuvěřitelné. Zažil jsem světový titul u dvacítky i áčka, ale teď se na úspěchy dívám jinak. Že patří hlavně hráčům.
