„To vyloučení bylo nespravedlivé. Rozhodčí se mi pak omlouval, že si mě s někým spletl,“ líčil Voráček pro iDNES.cz křivdu. „Ale nezlobím se na něj. Zápasy s Pittsburghem jsou vždycky emotivní a on to ohlídal dobře.“
Alespoň že jste snížil náskok Crosbyho, že?
Na rovinu: Kdybych vyhrál bodování NHL, byl to obrovský úspěch a jeden z vrcholů mé kariéry. Na špici produktivity je strašně moc dobrých hokejistů, jako jsou Crosby, Ovečkin, Tavares... Jsou to všechno hráči, na které jsem před šesti sedmi lety koukal jako na obrázek a obdivoval, jak dominují bodování NHL. Jenže zároveň se člověk musí soustředit na to, aby pomáhal týmu vyhrát.
Tým ale zase pomáhá vám. Třeba ubránit Crosbyho.
Hráli jsme proti nim čtyřikrát a on bodoval jen jednou. My na ně umíme. Zápasy jsou totiž emotivní, což nám vyhovuje.
Všiml jsem si. Když při vaší signalizované výhodě získal hostují Kunitz puk a nepochopitelně ho napálil na prázdnou branku, vystartoval jste po něm rychlostí Pavla Bureho.
To byla normální reakce. Jakmile hloupě vystřelil a trefil břevno, tak byla jen otázka času, kdy se k němu dostaneme. Ale byla to jenom taková šarvátka. Od něj to bylo nesportovní chování a naprosto zbytečně něco takového udělal. Doufám, že kdybychom se takhle zachovali my, tak oni by zareagovali stejně.
Jenže vy pak dostal trest na deset minut. Nebylo to zbytečné?
Bylo, ale od rozhodčího. Taky se mi pak omlouval, protože si myslel, že jsem Kunitze párkrát praštil, jenže to jsem nebyl já, ale někdo jiný. Ovšem takové chyby se stávají. Nezlobím se.
Spíš než Kunitze jste měl po ruce Malkina, se kterým jste vzájemně drželi. To by byla hodně nečekaná bitka, že?
V tu chvíli máte horkou hlavu a je vám to jedno. Ale Malkin měl těžký rok se zraněním a navíc nic mi neudělal, šlo jenom o toho Kunitze.
Jakub Voráček (vpravo) přijímá od spoluhráčů z Philadelphie gratulace ke gólu.
Který vás chvíli předtím pěkně sestřelil.
Což byl od něj čistý bodyček! Z jeho strany opravdu krásný hit, který dodá hře grády. Byl jsem rád, že se mi nic nestalo, ale s tou potyčkou to nemělo nic společného.
Hráli jste o půl jedné odpoledne zdejšího času. Jak moc je to pro hokejistu jiné?
Je to náročné. Nemůžete se pořádně najíst, nemůžete si odpoledne lehnout. Vždyť já bych touhle dobou spal, přímo hezky chrupkal. Většinou ale ty domácí týmy mají výhodu, protože jedou na stadion rovnou z domu. Jsou rozhýbaní, je to jiné, než když jste celý večer až do rána v posteli na hotelu.
Jakub Voráček v únoru mluvil o Art Ross Trophy a účasti na MS v Praze:
11. února 2015 |
