Neříkáte si někdy, aby vás někdo štípl, jestli se vám to jenom nezdá?
O tomhle jsem celý život snil. Celá ta dřina v mládežnických kategoriích, kdy člověk nemá vůbec nic jistého, se teď začíná vyplácet. Je parádní si zahrát v NHL a ještě takhle s panem Krejčím v jednom útoku. (směje se)
Vy mu vykáte?
Zatím mi nenabídl tykání, tak pořád čekám a raději mu vykám, protože on si na to potrpí.
Opravdu?
Dělám si samozřejmě srandu. Zahrát si s ním je něco mimořádného. Pořád má velkou část kariéry před sebou, přesto je to už vítěz Stanley Cupu s velkým množstvím zkušeností. Takového učitele nemá na začátku kariéry jen tak někdo. Já si teď užívám každé střídání, každý trénink a snažím se z toho pobrat co nejvíc.
První setkání: Pastrňák a Hudler Davida Pastrňáka čekalo v Calgary, kam s Bostonem zavítal na zápas, milé setkání. Poprvé v životě se viděl s Jiřím Hudlerem, jehož otec se podílel na jeho hokejovém vývoji. "Táta mi volal a říkal: Měl bys toho kluka vidět, ten je na ledě neuvěřitelnej. Roky jsem nikoho takovýho neviděl. Až budeš moct, tak se na něj přijeď podívat," vypráví Hudler. Hudlerův otec před dvěma lety zemřel, ale jeho syn říká: "Vždycky mi opakoval, že v tom klukovi je něco speciálního." Pastrňák ta slova potvrzuje. Však i kvůli Hudlerovi staršímu toužil tolik uspět, podobně jako kvůli vlastnímu tátovi, jenž mu také zemřel předčasně. "Pan Hudler byl dlouholetým výborným mládežnickým trenérem. Pro jednoho agenta měl tenkrát úkol sledovat hráče na Moravě a vyhlédl si mě. Oslovil mě, začal sledovat téměř každé moje utkání a stali jsme se velmi dobrými přáteli," vzpomíná Pastrňák. "Vzal mě i několikrát k sobě domů a ukázal mi pokoj Jiřího, kde vyrůstal. Pro tak mladého kluka to byla obrovská pomoc. Člověk si toho moc váží, když se vám někdo tak věnuje a snaží pomoct. Vždycky mu za to budu moc vděčný." Pastrňák se znal s Hudlerem od třinácti, ale až doteď se nikdy nepotkal s jeho synem. "Neměli jsme tu možnost. Moc mu ten úspěch přeju. Zaslouží si to už za to, co všechno ho potkalo v tak mladém věku," řekl Hudler pro iDNES.cz. |
Čím si vysvětlujete, že jste se do NHL prosadil tak rychle?
Hlavně tomu, že jsem se po draftu rozhodl zůstat v Americe a nešel zpátky do Švédska. Řekl jsem si, že už v první sezoně udělám maximum pro to, abych se prosadil. A vyplatilo se. Věděl jsem, že před sezonou z Bostonu odešli někteří hráči, navíc na začátku tu bylo dost zraněných a tím se vytvořilo místo pro mě. Využil jsem toho. Už v kempu jsem se snažil na sebe upozornit. Možná i to mi pomohlo.
Je všechno umocněno tím, že hrajete v klubu z originální šestky, která zakládala NHL?
Je to znát, to nepochybně. Člověk cítí, že jde o historický klub s obrovskou fanouškovskou základnou. Možná největší v celých Spojených státech. Nejvíc mě fascinuje, jak tady každý pracuje na 120 procent. Nejen hráči a trenéři, ale také fyzioterapeuti, lidé co se nám starají o komfort a výstroj. Člověk se může v klidu koncentrovat jenom na hokej a na nic jiného nemyslí.
Vraťme se také na chvílí k mistrovství světa juniorů. Po něm jste si i vy také musel vyslechnout kritiku trenéra Přerosta. Nemrzelo vás to trochu?
Ne, vůbec. Já to takhle nebral. Pokazili jsme to jako jeden tým. Ta šance na úspěch ve čtvrtfinále byla obrovská a nezvládli jsme to. Nebylo to o individualitách, jako tým jsme selhali, a proto ta kritika byla opodstatněná. Tak jsem si to vyložil já.
Přesto: nepřišlo vám, že toho bylo až příliš?
Šlo o zákonitou reakci na naše špatné výkony na všech frontách. Tým to nezvládl, tak každý jeho člen musel snést svůj díl kritiky.
Vašeho parťáka z dvacítky Pavla Zachu čeká letos draft. Co byste mu poradil?
Pavel je výborný kluk. Silový hokejista s dobrou technikou. Ten ode mě žádné rady určitě nepotřebuje.
Co ho všechno čeká?
Pohovory, občas jsem se u toho dost zapotil. Na druhou stranu to musí brát trochu s nadhledem. Na nic si nehrát. Oni dobře vědí, že každý z těch kluků si jde za svým snem a v konečném účtování to stejně není jen na vás, kde skončíte. Záleží na nich, který tým si vás vybere. Všechno nemůžete ovlivnit tím, jak se uvedete. Měl by hlavně zůstat přirozený a sám sebou.
Každý hráč má ale své favorizované kluby, kde by chtěl hrát. Jaké byly ty vaše?
Philadelphia, Boston nebo Calgary. Takže jsem byl hodně spokojený, jak to dopadlo.
Bylo těžké si po Švédsku zvykat na novou zemi a nový styl hokeje v zámoří?
Ve Švédsku měl člověk na všechno hodně času. Je tam hodně mladých hráčů v juniorském věku, a to bylo znát. Měl jsem tam hodně prostoru na ledě, hrozně mi to pomohlo jak po technické, tak po taktické stránce. Na farmě je hokej rychlejší díky menšímu kluzišti s množstvím soubojů. Je to dobrá průprava na NHL.
Na začátku ledna jste si zahrál proti Jaromíru Jágrovi, tedy jako nejmladší hráč soutěže proti tomu nejstaršímu. Mluvili jste spolu?
Ne, na tohle vůbec nebyl čas. Přesto to byl velký zážitek, o kterém se mi v létě ani nesnilo. O to je teď všechno krásnější.
