Tím spíš, že loni to pro vás jako extraligového nováčka bylo úplně jiné, když Plzeň šlapala?
Minulou sezonu všechno vycházelo. Doma jsme skoro neprohrávali, stříleli jsme góly. Teď je to velký obrat. Ale člověk se s tím musí poprat. Není to o jedincích. Jsme tým a jako tým se z toho musíme dostat.
Po výměně trenéra jste porazili Třinec, jenže pak přišly dvě porážky v Hradci Králové a s Brnem. Byly ty zápasy podobné?
Úplně stejné. Jeli jsme do Hradce nabuzení, nehráli špatně, měli jsme dost šancí. Jenže my jsme je neproměnili, zatímco oni skoro všechny z těch pár, co měli. A proti Brnu to bylo vlastně podobné.
Jak se s tím dá ještě poprat? Už jste zkusili hodně věcí změnit.
Hlavně musíme začít hrát úplně jinak v naší třetině. Nelze nám odepřít, že se v útočném pásmu snažíme, bojujeme, dohráváme hráče a snažíme se víc střílet. Ale my musíme začít hlavně odzadu. Nemůžeme se v našem pásmu jen tak otočit na patě a přemýšlet, jak vyrazit do útoku. Hlavní je gól nedostat. Chyby, které před vlastní brankou děláme, pramení z toho, že máme slabý přístup k soupeři. Tak mi to z branky přijde.
Vyčítáte si některý z brněnských gólů, který jste inkasoval?
Ten první na 2:1. To byla jednoduchá střela od modré. Já čekal daleko tvrdší ránu na vyrážečku, byl jsem připravený, že puk odpálím do rohu. Jenže místo toho to byla taková „žblabuňa“ a já to hodil jen před sebe. Věřil jsem, že to kluci odehrajou, jenže tam přiletěl Brňák a flákl mi kotouč mezi nohy. Tenhle gól jsem si hodně vyčítal.
Za stavu 2:2 vás ranou bez přípravy z kruhu překonal Petr Ton. Přitom do té doby neměl střelecký pokus. Je v tom jeho největší síla?
Tam se stalo přesně to, o čem jsem mluvil - špatný přístup k protihráči, kdy jsme tam jako na výletě a nekoukáme, kde kdo je. Jemu pak stačí chvilička. Tohle umí parádně, pořád se pohybuje mezi kruhy a číhá na sebemenší volný prostor. Už v prvním utkání v Brně, které jsme sice jasně vyhráli, měl z těchhle prostorů obrovské šance. Dnes mu to tam propadlo, přálo mu štěstí.
