„Prostě řekli běž do brány, tak jsem šel. Ani jsem nestačil být nervózní,“ vzpomínal na extraligovou premiéru, po které dostal důvěru nastoupit do zápasu na Spartě hned od začátku. A vyplatilo se. Jeho tým v prodloužení vyhrál 4:3.
První zápas v extralize od začátku, jak se vám chytalo?
Byla to pro mě premiéra, takže jsem nevěděl, co od toho mám čekat. Snažil jsem se jen přijít do brány a chytat nejlíp, jak dovedu. Ze začátku to bylo těžké, protože tam byly přesilovky, které měla Sparta sehrané výborně, ale nakonec to nějak vyšlo.
Jaký je to přechod o dvě ligy nahoru? Z druhé ligy až do extraligy?
Je to rychlejší a hráči jsou chytřejší. Ale vesměs si myslím, že gólman to má těžké, ať je v jakékoliv lize. Je tu samozřejmě rozdíl v rychlosti, tvrdosti střelby a chytrosti hráčů, ale i ve druhé lize je velice těžké chytat.
Věděl jste dopředu, že půjdete proti Spartě do brány?
Věděl. V sobotu jsem ještě chytal za Vsetín v Břeclavi a ráno mi volal pan trenér Vlach, že nastoupím do utkání od začátku, takže jsem na to byl připravený.
Byl jste nervózní?
Právě že jsem byl poněkud až moc klidný. (smích) Lidi mi říkali, ať si to hlavně užiju, že start na Spartě je sen. Tak jsem si to snažil užívat, ale přitom dělat věci, na které jsem zvyklý a udržet se v koncentraci, abych nedostal nějaký hloupý gól a abych to klukům moc nepokazil.
Minulý zápas jste naskočil poprvé do extraligového zápasu, když jste střídal v průběhu utkání proti Litvínovu. Čekal jste vůbec, že byste se mohl dostat do brány?
Abych řekl pravdu, tak jsem s tím moc nepočítal. Děkuju hlavně vedení Zlína, že si všimlo brankáře, který chytá o dvě ligy níž. Z počátku jsem byl rád, že se můžu podívat na extraligový trénink. Vidět, jak to vůbec vypadá a funguje v extraligovém klubu, takže jsem byl vděčný, za tu šanci kterou jsem dostal. Trénoval jsem tam jeden měsíc a pak jsem se dostal v zápase s Litvínovem do brány, což bylo tak rychlé, že jsem ani nestačil být nervózní. Prostě řekli běž do brány, tak jsem šel. Ale bylo to tak na rychlo, že jsem si to ani neužil tak, jako třeba dnes.
Co vám běželo hlavou, když sparťané využili třetí přesilovku v zápase a čtyři minuty před koncem třetí třetiny šli do vedení?
To ani nechtějte vědět...
Vyčítal jste si tu situaci nějak?
Já jsem tu střelu právě ani neviděl. Oni to měli dobře rozestavěné. Jeden byl na středu, další u tyče, a protože jsme dostali dva góly přihrávkou na vzdálenější tyč, tak jsem se díval po hráči u tyče a ani jsem nevěděl, že ten na středu už vystřelil, protože náš hráč to blokoval a přes něj jsem v podstatě vůbec neviděl. Ale každopádně to mrzelo, protože za stavu 2:2 jsem chtěl ať to prostě nějak dotáhneme do prodloužení. Naštěstí se nám podařilo vyrovnat.
A hned po půl minutě. To asi byla úleva, co?
No strašná! Normálně to ze mě spadlo a myslím, že i z celého týmu. Byl to takový hezký pocit.
Petr Hromada
Nakonec rozhodl v prodloužení Petr Čajánek gólem, který sám označil jako „haluz“. Takový gól ale občas prostě brankář dostane. Taky to znáte?
To je pro gólmana strašně těžká situace, když si musí hlídat tyčku a ještě se dívat do středu hřiště, jestli tam není komu nahrát. Pokud je hráč chytrý a střelí to tam, stává se docela často, že si to tam gólman nafackuje sám. Takovouhle situaci také nemám rád.
V pátek extraliga proti Litvínovu, v sobotu druhá liga v Břeclavi, v neděli zase extraliga na Spartě. Co s člověkem udělají takovéhle tři hektické dny?
To vám řeknu až zítra, protože to jedu ještě chytat do Opavy se Vsetínem. (smích)
Takže opravdu čtyři zápasy ve čtyřech dnech? Už jste to někdy zažil?
Takhle po sobě asi ne. To je taková další premiéra. Ale dokud se vyhrává, tak je to dobré, tělo líp regeneruje a nemáte v hlavě žádné chmurné myšlenky, které vám občas berou sílu. Teď mám takovou vítěznou šňůru. Se Vsetínem se nám daří a jsme první v tabulce, se Zlínem jsme dvakrát vyhráli sice po prodloužení, ale to se taky počítá. Takže zatím je to dobré.
