Byť se mu to před pár měsíci zdálo jako divoký sen, za pár týdnů si právě s Crosbym může potřást rukou. Naživo! Simona, dvacetiletou kometu uplynulé sezony, si uplynulý víkend vybral Pittsburgh v draftu NHL jako 137. hráče v pořadí.
„Jsem šťastný, že to vyšlo takhle. NHL je cíl, kvůli kterému člověk maká od čtyř let. Juniorský draft mi nevyšel, teď už jsem začínal být také skeptický, když dlouho nic nepřicházelo,“ líčil Simon v Železné Rudě, kde byl tento týden na soustředění s extraligovou Plzní.
Už je tedy jasné, že se v Americe poperete o šanci zahrát si NHL?
Do 10. července mi musí Pittsburgh nabídnout smlouvu, určitě bude dvoucestná. Když ji podepíšu, 13. července začíná kemp, na kterém se budu hlásit. Pokud bych nepodepsal, zůstal bych ještě v Plzni.
I tuhle variantu připouštíte?
Je to pořád složité rozhodování. V Plzni je parádní parta, vím, že další rok tady by mi zase pomohl. Měl bych hodně času na ledě, velkou zodpovědnost. To je hodně lákavé. Ale Pittsburgh je šance dostat se do NHL. A když mi smlouvu nabídnou, asi do toho půjdu.
I když ta možnost dostat se do prvního týmu není moc velká?
Když za něčím jdete, vždycky šance je. Kdybych tomu nevěřil, nemá cenu to ani zkoušet. Je jasné, že konkurence je tam obrovská. Je to o tom tu šanci chytit pořádně za pačesy, když přijde.
Crosby, Malkin, další hvězdy... Nerozklepou se vám kolena?
Tihle dva jsou jedni z nejlepších hráčů na světě. Neskuteční! Odkoukat od nich něco, učit se, to musí dát každému hrozně moc. A když tu šanci dostanu, bude to skvělé.
Před rokem jste odešel ze Sparty do Plzně, toužil jste dostat hlavně víc prostoru na ledě. Nakonec jste zazářil i na mistrovství světa v Praze. Ten rok pro vás musel být pořádnou jízdou.
Jsem strašně rád, že jsem se rozhodl odejít do Plzně, že mně tu možnost Martin Straka nabídl. Nebylo to snadné rozhodování, ve dvaceti člověk sám od sebe obvykle klub nemění. Začátek mi taky moc nevyšel, ale pak se vše zlomilo. Něco se mi povedlo, ale dobře vím, že v tom bylo i hodně štěstí. Sešlo se všechno dohromady. Nároďák se omlazoval, pan Růžička mi dal šanci, nakonec jsem se dostal až na šampionát. Já jen doufám, že se mi na to všechno podaří navázat.
V Pittsburghu zároveň můžete jít ve stopách Martina Straky, který tam léta válel. Vnímáte i tuhle symboliku?
Odešel tam v roce 1992, kdy s Pittsburghem vyhrál Jarda Jágr Stanley Cup. To mi byly dva roky... Ale jako kluk jsem si hledal staré highlighty, sestřihy gólů Penguins. Dobře vím, jak tam Martin řádil s Jágrem, s Lemieuxem. Hned po draftu jsme si psali, už mi dal pár informací o městě, o klubu. A až se vrátí z dovolené, určitě si ještě pořádně popovídáme. Martinovi vděčím za strašně moc.
