Před deseti lety pomáhal Slovákům dobýt jejich historické zlato z mistrovství světa. Teď bude Róbert Petrovický svým nástupcům fandit v semifinále s českým týmem. "Myslím, že to bude zápas, jak se patří. Obě mužstva mají dobrou formu," sděluje osmatřicetiletý útočník Komety, který se na novou sezonu připravuje individuálně doma na Slovensku. "Bude to derby na ledě a určitě i mimo led mezi fanoušky."
Bude to derby i mezi hráči Komety?
S chalany určitě hodíme nějaký hecing, bude to v rámci srandy. Ale každý to určitě bude sledovat velmi důsledně a fandit svému mužstvu.
Vy jste vášnivý fanoušek?
Právě že ne. Já už jsem to zažil, byl jsem u toho. Ale tento rok je to trošku jiné, dá se říct, že to i sleduju, protože tam mám součást své rodiny. Minulý rok jsem mistrovství nesledoval vůbec, byl jsem v Americe. Teď je mi to přece jen bližší.
Jaký je Vladimír Vůjtek trenér? Čím pomohl slovenskému hokeji?
Jaký je trenér, to nemohu zblízka posoudit, protože jsem pod ním nikdy nehrál. Vím jen, jaký je to člověk. Ale co poslouchám, tak je to trenér, který má nějakou zkušenost, dal to všechno do kupy a ví, co dělá. Poskládal si mužstvo podle sebe a dal mu pohodu, myšlenku, nějaký systém i všechno ostatní. I proto se mužstvo dalo tak do kupy a spojilo se. Jsou tam správné typy, povedlo se načasování formy. Samozřejmě je taky potřeba štěstí, protože je to turnaj, a když se mužstvo chytí ve správnou chvíli, tak má naději na úspěch.
Co na Slovensku vlastně říkali tomu, že jejich národní mužstvo povede Čech?
Ze začátku byly různé názory, slyšel jsem i některé negativní, proč se bere Čech, když na Slovensku máme dost trenérů. Ale já jsem věřil, že to bude vrchol jeho kariéry, že zúročí všechny své zkušenosti, dá do toho své srdce i všechno ostatní. A vyplatilo se. Teď je z něj hrdina slovenského národa a udělal si velké plus i mezi lidmi, co předtím měli smíšené názory. Teď už vědí, kdo trenér Vůjtek je.
Žije Slovensko šampionátem hodně?
Žije tím dost. Určitě to není jako před deseti lety, ale je tu takový nádech.
Už dlouho trvalo, než se slovenský mančaft dostal do takovéto pozice. Málokdo tomu před mistrovstvím věřil, teď je to příjemné překvapení. Přece jen vyhrát šest zápasů v řadě se nestává každý den a porazit hvězdná mužstva jako USA a Kanada, to o něčem hovoří.
Kde se ve slovenském týmu vzala taková síla?
Co se s chalany bavím, mají výbornou partu, je tam cítit nový nádech. Trenér musí poznat mentalitu svého mužstva. Nejen v hokeji musí být správný psycholog, pedagog, musí znát pravé místo pro každého hráče. A on tu zkušenost má. Stále máme ten česko-slovenský instinkt, tu mentalitu, a když ji trenér pozná, tak dokáže víc než trenér, který se nedostane do mysli hráčů. Teď je to mezi mužstvem a trenérem propojené a funguje to jako bezdrátový internet.
Připomíná vám současné mužstvo to z roku 2002, s nímž jste rovněž ve Skandinávii získal historické zlato?
Určitě. Chalani tam tento rok jeli potichu, my jsme to po všelijakých neúspěších měli podobné. Nikdo nám nevěřil, nebyla žádná velká slova, postupně se to tehdy dávalo do kupy. Základní skupinu jsme nějak odehráli, ve čtvrtfinále jsme pak otočili nepříznivý výsledek s Kanadou stejně jako teď. Má to podobný scénář, jen v semifinále nejsou Švédi, ale Česko.
Co od tohoto souboje očekáváte?
Bude to zápas, který bude mít všelijaký nádech. Je to zápas zemí z bývalého Československa, na slovenské střídačce je trenér Čech, je tam spojení Vůjtek – Hadamczik, fanoušci. Doufám, že to zůstane u sportovního zážitku, protože lidi si to zaslouží. Ať vyhraje ten, kdo bude lepší, i když jako Slovák samozřejmě fandím svému mužstvu.
Vzájemné zápasy ale v minulosti vyhrávali téměř vždy Češi. Máte pro to vysvětlení?
Přece jen česká základna je o něco větší než slovenská, ale těžko říct, čím to bylo. Novináři i lidé okolo mluvili o nějakém syndromu, ale k tomu bych to vůbec nepřirovnával. Možná že Češi na nás uměli lépe zahrát, možná to byla otázka aktuální formy. Ale třeba se teď ta historie změní, je to nový zápas, nový turnaj a může se stát cokoliv.
Vrátím se ještě k trenéru Vůjtkovi. Jaký je to tchán?
Myslím, že velmi dobrý. Je to člověk, který potichu přemýšlí o hokeji 24 hodin denně, i když to na něm není vidět. Ale dá se s ním pokecat o všem. Když je hokej, tak se soustředí na hokej, když si dělá svou práci okolo baráčku, tak se soustředí na ni. Je to pohodový chlap, klidný, jde z něj cítit zkušenost, dobrota, všechno do kupy. Je to chlap na správném místě.
Do reprezentace vás nepřemlouval?
(smích) To bych mu neudělal, takovou starou vykopávku by tam určitě nechtěl. I když jsem slyšel různé názory, že by to možná zkusil, kdybych se nezranil, protože moje minulá sezona byla v závěru celkem dobrá, tak bych mu to určitě neudělal. I když bych z toho možná měl uvnitř divný pocit. Ale už jsem se rozhodl, že v reprezentaci končím, a kdyby se mě zeptal, řekl bych mu ne.
Po finálovém otřesu mozku už jste v pořádku? Už jste se pustil do přípravy?
Pomaličku se začínám hýbat. Ještě mám jednou za čas maličké pocity bolesti hlavy, ale už se to zlepšuje. Už teď myslím na to, jak naskočíme na led, a těším se na příští sezonu. Doufám, že zdraví bude sloužit.
