Jak snášíte stovky podobných dotazů na přestup?
Bez problémů. Svoje jsem si užil hlavně v play off, to bylo o hodně horší.
Při Stanley Cupu se kritika zdála neobvykle ostrá, zasáhla vás osobně?
Tyhle věci musí člověk tolerovat. V profesionálním sportu se některé věci přehánějí. Novináři přehánějí, i když se stane něco dobrého. Potřebují napsat víc než konkurent. Já jsem věřící. Jsem přesvědčený, že cokoliv se stane, je k něčemu dobré. Akorát na to někdy přijdete až časem.
Při play off jste vypadal dost zdrceně. Co vás tížilo nejvíc?
Nedařilo se mi hokejově, to mě trápilo. Dostali jsme od New Jersey na zadek. Bylo to až zesměšnění, ale to se stane. Ze všeho špatného se musíte poučit, do budoucna by vám to mělo prospět.
Jak jste mohl bojovat za Pittsburgh, když bylo na devadesát procent jasné, že po sezoně odejdete?
Já věděl na devadesát devět procent, že to skončí. Na druhou stranu se chcete rozloučit jako vítěz, ne tak, jako jsem odešel já. Ale jsou na světě horší věci.
Máte představu, jak to s vámi dopadne?
Myslím, že se to uzavře ještě před draftem. Budou se hodně vyměňovat práva na výběr. Díky tomu se může objevit víc zájemců.
Váš agent Barnett pozoruje jednání, informuje vás, jak to momentálně vypadá?
Já nejsem zvyklý s ním často mluvit. Má hodně starostí, rodinu a děti, ale teď jsem s ním přes telefon ve spojení každý den.
Jaký je momentální stav?
Nikdo neví, ani Barnett neví. Pittsburgh obvolává týmy, záleží na tom, kdo zavolá zpátky.
Přežívá možnost, že v Pittsburghu zůstanete?
Myslím si, že se to nestane.
Chce se vám pryč?
Chce, nechce. Tohle neřídím já. S každou změnou přijde něco pozitivního i negativního. Můžou být problémy se změnou prostředí. Zase to pro mě může být motivace. Je třeba se na to dívat optimisticky. To máte totéž, jako když se s vámi rozchází holka a vy ji chcete přemluvit, aby se vrátila. To nikdy nebude fungovat. Je čas zapomenout. Až najdeš novou lásku, zahojí se to.
Rozcházíte se snad?
Ne, ale mám takovou zkušenost (smích).
Při play off vás kritizoval i přítel Mario Lemieux. To nebývalo zvykem. Stalo se něco mezi vámi?
Kdo ví, z jakého důvodu se to stalo. Možná to směřovalo k tomu, co se má teď stát. Možná se takovými články, pobouřením diváků a novinářů proti mně, usnadní výměna. Kdybych neměl problémy a hrál výborně, těžko by mě pouštěli. Třeba by jim to lidi dali sežrat.
Až taková rafinovaná politika že by v tom byla?
Já nevím, snažím se na to přijít. Každý přemýšlí.
Proti přestupu fotbalisty Pavla Nedvěda z římského Lazia fanoušci protestovali. V Pittsburghu se to kvůli vám nechystá?
Itálie je jiná, tam jsou fanatici do fotbalu. V Americe chodí většinou na sport ti, co si to můžou dovolit. Lístek stojí dost peněz.
Kam byste rád šel? Do mladého, nadějného týmu jako Tampa? Do špičkového mužstva ve velkém městě, jako jsou New York Rangers?
Ani ne.
Takže jako oběť čekáte, kam vás pošlou?
Dá se to tak říct. Já si ale myslím, že stejně nakonec budu muset mít poslední slovo já. Jestli do toho nebo onoho klubu budu chtít. Nikdo nesplní požadavky Pittsburghu s tím, že já za dva roky jako volný hráč odejdu kamkoliv jinam. Můj názor je, že když mě nějaký klub získá, bude chtít jistotu, že tam zůstanu delší dobu. Až bude nějaký tým blízko toho, že by mě dostal, přijde a zeptá se, jestli jsem odhodlaný za něj hrát.
Přece musíte mít nějaké favority...
Mám nějaké v hlavě, ale to vám neřeknu.
Interview s Mariem Lemieuxem čtěte v sobotní MF DNES
