Historický původ kávy jako nápoje je spojený s africkým kontinentem, konkrétně s územím dnešní Etiopie kolem roku 850 našeho letopočtu. Legenda rozšířená po celém světě praví, že za vším stojí příběh jistého pastevce jménem Kaldi.
Ten si žil klidným a mírumilovným životem na náhorních plošinách, kde kočoval se svým stádem koz v nadmořské výšce okolo dvou tisíc metrů.
Ačkoliv právě v té době kdesi v oblasti současné Sýrie muslimský učenec jménem Al-Battání díky svým průlomovým astronomickým přístrojům upřesnil hodnotu trvání roku na 365 dní, 5 hodin, 46 minut a 24 sekund, Kaldi o nějakých objevech neměl tušení.
Věděl, že doma je na náhorních plošinách a že se musí starat o stádo, v těchto dnech o to bedlivěji, protože právě přešel na nové pastviny. Přesto jednomu objevu napomohl.
Začalo to tím, že se jeho kozy tady najednou začaly chovat divně. Přes den se nic nedělo, ale když se v noci Kaldi hřál u ohně a ukládal se ke spánku, zvířata bezdůvodně divočela.
Kozy mečely a skákaly jedna přes druhou, pobíhaly a všelijak znepříjemňovaly Kaldimu noční spánek. Pastýř si druhý den všiml, že stádo se krmí červenými bobulemi z keře, který neznal.
Zatočme s kávovou břečkou, kterou doma pijeme. Jak na lepší kávu |
Okusil bobule také, jíst se to moc nedalo, ale za chvíli pocítil určitý příval energie. Další den jich snědl víc a bylo mu ještě lépe. Rozhodl se svůj objev prozradit šamanovi, vydal se proto na několik dnů dlouhou cestu do nejbližší vesnice.
Podivné divočení rohatých hlav
Cestou Kaldi žvýkal bobule, což mu dodávalo energii, a tak netrvalo dlouho a už seděl v šamanově chýši. Vyprávěl, co rostlina umí, a také popisoval chování zdivočelých koz.
23. května 2012 |
Na ukázku jim několik bobulí večer podal. Ve svitu ohně začaly rohaté hlavy divočet a blýskat očima. Starý šaman se „ďábelských“ koz polekal, Kaldimu rostliny vzal, hodil do ohně a šel spát.
Ráno se ale v okolí chýše nesla příjemná vůně. Starý muž se zarazil a nařídil přihlížejícím vesničanům vytáhnout uhlíky z popela – byly to upražené bobule, které krásně voněly.
To vesničany zaujalo, a proto několik dnů běhali do hor pro onu zvláštní rostlinu s červenými plody. Nosili celé větve, šaman je pálil a hasil, a roztloukal a pálil, dokud nepřišel na to, že když upražené bobule vyndá z ohně a roztluče na prach, který pak zalije vroucí vodou, dostane tmavou tekutinu. Ta po vypití nejenže navodí příjemný a zklidňující pocit, ale přiměje ho delší dobu s ostatními debatovat a diskutovat o důležitých věcech.
Podivného chování si brzy všimli i obyvatelé další vesnice. Vyslali posly, aby zjistili, zda se jejich sousedé tahající větve z dalekých výšin nezbláznili. „Delegace“ se po pár dnech vrátila nadšená, navrch s podivnou rostlinou, kterou také začali házet do ohně.
Kaldiho objev se tak začal šířit od vsi ke vsi. Onou „kouzelnou“ rostlinou byl kávovník a domorodci na území dnešní Etiopie z ní připravili první kávu.
První kavárna? V Brně a díky Turkovi
Uběhly stovky let a káva se rozšířila po velké části zejména muslimského světa. Války i obchod ji nakonec zavály i do Evropy, do českých zemí se dostala koncem 16. století. Shodou okolností se tehdy začal v Evropě prosazovat také čaj dovezený portugalskými mořeplavci.
Produkce kávy zaměstnává stovky milionů lidí, v obchodování se točí miliardy dolarů a je odhadováno, že se po celém světě denně vypije na 1,6 miliardy šálků.
Trvalo ještě nějaké to desetiletí než Čechům, stejně jako nejdřív Kaldimu, káva zachutnala natolik, že nechali jistého přivandrovalého Turka otevřít první kavárnu. To se psal rok 1702, muž se jmenoval Ahmet a stalo se to v Brně.
Odsud totiž vedlo dobré obchodní spojení do Vídně, kterou jen před pár lety oblehly stovky tisíc Turků. Ahmet připravoval kávu na „turecký“ způsob a sladil cukrovou třtinou.
Káva od „Jirky“ pod Mosteckou věží
V Praze se první kavárna otevřela až o 12 let později, tuto „exotiku“ zde zavedl arménský Žid říkající si váženým jménem Georgius Deodatus Damascenus. Pražským uším to ale moc neznělo, tak mu začali říkat Jirka.
Výroba kávy
Cizinec si umění přípravy kávy přinesl z Istanbulu a z Damašku, a nápoj nejdříve prodával na ulici u Karlova mostu oblečen v tradičním arabském oděvu. Pod Mosteckou věží si nakonec roku 1714 otevřel první pražskou kavárnu, to už jich ale bylo v Brně několik.
Průmyslová revoluce a její rychlé tempo rozšířily nápoj do zbytku světa během necelých dvou set let. Oblíbenost kávy stále stoupala a dnes její produkce zaměstnává stovky milionů lidí, v obchodování se točí miliardy dolarů a je odhadováno, že se po celém světě denně vypije na 1,6 miliardy šálků.
