Trpasličího neboli pygmy ježka byste ve volné africké přírodě hledali jen těžko, byl totiž speciálně vyšlechtěn přímo pro chov v domácnosti křížením ježka alžírského a bělobřichého. Měří přibližně 20 centimetrů, váží 300 až 700 gramů, dožívá se asi 5 až 7 let a je patrně nejchovanějším ježčím druhem.
Chovatelka Klára Štychová v Receptáři prima nápadů vysvětlovala, že k chovu těchto ježků dospěla poté, co zvážila své možnosti: „Hledala jsem nějaké zvířátko, které bych mohla mít v pražském bytě, a které by přes den nevyžadovalo moji péči. A také aby vydrželo přes víkend samo doma.“
Se svou volbou je spokojená, i díky tomu, že si o chovu těchto víceméně nočních tvorů dopředu vše nastudovala. Totéž doporučuje všem potenciálním zájemcům o pichlavého mazlíčka, protože je dost pravděpodobné, že se o ježcích dozvědí spoustu nových informací, které je mohou od jejich pořízení odradit.
Pro ježky je také potřeba pořídit a vybavit dostatečně velký příbytek, počítat s tím, že jsou to opravdu noční zvířata a že potřebují být krmena živým hmyzem jako jsou švábi, cvrčci, sarančata, mláďatům lze dávat i moučné červy.
S ježkem se v jedné místnosti nevyspíte
„Ubikace by neměla být v ložnici, aby ježek v noci svého majitele nebudil,“ upozorňuje zkušená chovatelka: A neměla by kvůli chladu ani ležet na zemi. „Neměl by v ní chybět domeček, do kterého si ježek zaleze, protože je vzhůru jen v noci a celý den pak odpočívá,“ popisuje Klára Štychová základní vybavení ježčího příbytku. „Dále doporučuji záchod s kočkolitem, protože většina ježků se naučí chodit na toaletu. A také běhací kolečko, protože ježek je ve volné přírodě schopen uběhnout dlouhou vzdálenost, což bychom mu ani v prostorné ubikaci nezajistili.“
Rodokmen je velmi důležitý!Pokud vás pygmy ježek zaujal, najděte si zkušeného chovatele, který vám s chovem může poradit a pomůže vybrat vhodné zvíře. Klára Štychová navíc varuje začínající chovatele před amatérským rozmnožováním pygmy ježků, protože v případě nevhodného spojení příbuzných ježků se rodí mláďata s vývojovými vadami. A to nikdo nechce. |
Ježci každopádně preferují tiché a tmavé prostředí, kde nejsou výrazné hlasité zvuky, proto je například nevhodné pořizovat ježka dětem. Ježek má rád svůj klid a navíc je jeho denní rytmus zcela opačný než u dětí: ježci během dne potřebují nerušeně spát, aktivní jsou prostě v noci. I to je důvod, proč by péče o ježka nakonec stejně připadla na rodiče.
Povahově bývají pygmy ježci mírní a přátelští, a pokud je člověk začne včas zvykat na doteky, dají se dobře ochočit. „Od nějakých dvou, nejpozději tří týdnů by měl začít chovatel brát mláďata do ruky a učit je, že lidská ruka pro ně nepředstavuje nebezpečí. A do toho je ještě dobré uplácet je nějakými pochoutkami,“ vysvětluje zkušená chovatelka. Jen varuje, že pokud ježka párkrát vrátíte do domečku poté, co se popícháte o jeho bodliny, můžete dosáhnout toho, že už se od vás nenechá vzít. A máte po mazlení.
A jestli ježci koušou? Přestože ježek samozřejmě zuby má a kousnout vás může, ve většině případů se nejprve sbalí do klubíčka. Pokud se cítí ohrožený, bodliny zpevní a naježí. Nepřítele se také snaží odradit hlasitým funěním, to na svou sebeobranu většinou považuje za dostatečné. Ježek má skvělý sluch, se zrakem je to horší, vidí málo a víceméně se spoléhá jen na čich a sluch.
V průměru má ježek 5 až 7 tisíc bodlin, které mu mohou sloužit také jako tlumiče nárazu při pádu. Jsou velmi lehoučké a tvoří zhruba 35 procent jeho váhy. Bodliny, které ježkovi v průběhu jeho života vypadnou, nahradí nové.
