Draví ptáci plaší na letištích opeřence, aby je letadla nenasála do motoru při vzletu a přistání. Pracují na skládkách, hlídají rybníky nebo vinice před sklizní. Chrání i památky před holubím trusem.
Bez mezd pro sokolníky zaplatí například ruzyňské letiště za takzvanou biologickou ochranu milion korun ročně. Nákup dravce vycvičeného pro lov přijde u těch menších, tedy sokolů a káňat, na 20 tisíc korun, orla v letošním roce letiště koupilo asi za 100 tisíc korun (celý článek o ochraně letišť pomocí dravců čtěte zde).
Není snadné dravce vycvičit k ochraně. Zkušený sokolník Petr Kolomazník a propagátor jejich chovu má vlastní metodu – využívá k tomu dron (další podrobnosti najdete ve videích).
Jakou mají lidé představu o biologické ochraně?
Zkreslenou. Volají nám lidé z firem, že si postavili nový barák a kálejí jim na něj holubi. Chtějí je zaplašit. Jenže biologická ochrana znamená, že lovec musí lovit, ne jen lítat, a to dennodenně. Když tam lovec není, vrací se zvěř nazpátek.
To vidíte na dokumentech z Afriky, kde se stádo antilop pase vedle lví rodiny, která zrovna není na lovu. Proto mají téměř všechna letiště zaměstnance-sokolníky, kteří lítají s dravými ptáky, do toho mají střelné zbraně a dělobuchy a pořád to točí dokola. Parta sokolníků se střídá na směny, je to práce na plný úvazek.
Dravec prý poslouchá jen jednoho sokolníka?
Dravci jsou často osobní. Každý sokolník má své dravce, kteří komunikují jen s ním, i když se najdou i výjimky. Dravci jsou ale většinou konzervativní, nemají rádi změnu ve vizáži a oblečení sokolníka. Pokud si nechá narůst delší vlasy nebo vousy, rozhodí je to stejně jako změna prostředí, když je přestěhujete.
Čím dravce krmíte?
Jednodenními vytříděnými kohoutky. Kuřata se líhnou v poměru půl napůl samečci a samičky a u snůškových plemen jsou miliony kohoutků zbytečné. Jednou za měsíc jezdím na Moravu do velkých líhní, přivezu 20 tisíc kuřat, dám je do mrazáku a pak vyndávám denní dávku.
Na kolik vychází krmení?
Kuře přijde na korunu s dopravou. Krmíme také městskými holuby, které musíme oškubat a vyvrhnout kvůli parazitům. Také křepelkami a potkany od chovatelů.
Když učíme dravce lovit, používáme krmné myši, jedna přijde na osm korun a je jen z poloviny tak velká jako kuře. Káně Harrisovo sežere dvě až tři kuřata za den, víc v zimě. Jednou týdně mají, jako všichni masožravci, půst na vyčištění.
Když je krmíte mrtvými kuřaty, jak se dravec naučí lovit zajíce nebo bažanta?
Musíte rozvinout jejich instinkty. Máme atrapu, takzvanou vlečku, třeba vycpaného zajíce, má na hlavě uvázané maso a já ho vleču. Dravec se tak naučí, že u takové kořisti má útočit na hlavu. Postupně se přechází na živou kořist – koupí se od chovatele králík barvy zajíce.
Dravec při biologické ochraně asi kořist nesmí sežrat, pak by už neměl chuť dál lovit, že?
To platí vždycky, i při lovu. Pokud dravec chytí kořist, sokolník tam dojde a dravce na kořisti odmění a kořist odebere. Dravci jinak trvá strašně dlouho se na kořisti nakrmit, třeba půl dne. Když je mladý a učí se lovit, tak ho sokolník zpočátku několikrát nakrmí k prasknutí, aby si to pamatoval.
Sokoli jsou velcí lenoši, říká Petr Kolomazník, když popisuje svou metodu výcviku pomocí dronů.
V Nizozemsku se testuje použití dravců proti dronům na letišti. Jak se na to díváte?
To si neumím představit, rotory by mohly dravce poranit. Drony se však používají při výcviku, aby dravec vyletěl do výšky. Nejdřív pes hledá bažanta, a když cítí zvěř, ztuhne před křovím s kořistí.
Já vypustím sokola, počkám, až vystoupá, a pak bažanta vyplaším. Sokol z výšky sletí a buď uloví, nebo ne – je to úžasná souhra mezi psem, dravcem a sokolníkem. Je ale těžké přesvědčit dravce, aby jen tak vystoupal do výšky, protože dravci jsou od přirozenosti lenoši. Proto používáme za bezvětří drony, a když fouká vítr, tak draky, na které se pověsí na kolíček návnada.
Nemůže být pro rodiny s malými dětmi nebezpečné procházet se kolem letiště, když tam hlídá orel?
To si nemyslím, letiště je rozsáhlý pozemek a sokolník by měl mít trochu přehled. Pokud v dálce někoho vidí, pouštět dravce by neměl. U orlů se totiž loví jinak – máte ho na ruce a jdete terénem, a když něco vyběhne, tak ho na to pustíte. Zato sokol musí vystoupat a čeká, až sokolník kořist vyplaší.
