Při permakulturním chovu prasat zdaleka nejde jen o maso. „Chov těchto zvířat může poskytovat řadu dalších výstupů prospěšných pro ekosystém pozemku,“ vysvětluje mladý farmář, který našel inspiraci pro permakulturní chov i pěstování plodin například u Rakušana Seppa Holzera.
Jeho osobní zkušenost se týká čistě vietnamských prasat, která patří mezi nenáročná a odolná plemena ideální pro samozásobitelskou produkci masa. Jejich výhodou jsou podle farmáře nízké náklady na chov za předpokladu velké zahrady. „Ta jim poskytne čerstvou trávu, listí, plevel a padané ovoce, což jim v kombinaci se zbytky z kuchyně k jejich vykrmení úplně stačí,“ vysvětluje.
Prase chované pastevně a živené zejména na trávě pak roste sice pomaleji než prase přikrmované padanými jablky, případně zbytky z kuchyně, bude mít ale méně tučné maso s vyšší výživovou hodnotou. Podle Marka kvalitnější vepřové v obchodě ani u běžného řezníka neseženete. „Vepřové z pastevního či polopastevního chovu je luxusní potravinou,“ tvrdí na základě vlastní zkušenosti.
A nutná investice? Selátka vietnamských prasat se dají pořídit zhruba za 500 až 600 Kč. Jsou menší než naše klasická česká plemena, dorůstají hmotnosti 60 až 80 kg, ale poskytnou kvalitní maso, sádlo i škvarky.
Krmení je u prasat o eliminace odpadu
Prase je všežravec. „Vietnamské prase je ale hodně býložravé a velice rádo se pase, takže základem krmiva našich prasátek byla kromě kuchyňských zbytků především zelená tráva a ze záhonů na zahradě vytrhaný plevel,“ konstatuje Marek. Obojí je přitom na zahradě či v sadu neustále dostupné kdykoli od jara do podzimu a urodí se to „samo“ spolehlivě každý rok.
Od permakulturní zahrady a chovu zvířat k semenařeníNejprve se mladý pár z města ocitl na hanáckém venkově a pomalu si začal zkoušet pěstování zeleniny a dalších plodin a chov různých hospodářských zvířat. Zahrada se pro ně postupně ukázala větší prioritou, proto chov zvířat omezili. Pěstování semínek pro vlastní potřebu, kterému naprosto propadli, je nakonec dovedlo až k pěstováním permasemínek na prodej. „Posledním krokem tímto směrem bylo rozdělení pastviny pro ovce na čtyři malá políčka, na kterých dnes pěstujeme nehybridní semínka zelenin,“ popisuje nadšeně Marek Kvapil, který se o své praktické farmářské zkušenosti dělí na facebookovém profilu Potravinové zahrady. |
„Prasátka potom de facto sehrávají důležitou transformační úlohu, když proměňují nejedlou či těžko stravitelnou biomasu v jedlou a chutnou stravu,“ usmívá se nad proměnou zahradního odpadu v jemné maso farmář. Prasátka totiž zkonzumovala veškerý vytrhaný plevel ze záhonu i posekanou trávu.
„Vietnamská prasátka jsme ovšem krmili také padaným ovocem, zejména jablky. Prostě jsme je na podzim vypouštěli do sadu, kde pod ovocnými stromy likvidovala padané plody, které by jinak buď shnily, nebo bychom je museli posbírat vlastníma rukama,“ popisuje Marek, jak jim čuníci ušetřili spoustu práce a ještě eliminovali odpad. Jen občas jim pak přilepšil topinamburovými hlízami nebo kukuřicí.
Jak prasátka ustájit a co s hnojem?
U Kvapilových neměli vytvořený systém výběhů, proto je pouštěli na pastvu jen občas. Většinu času byla ve chlévě, což s sebou neslo výhodu produkce vlastního hnoje.
Volný pohyb po zahradě během podzimu a na začátku zimy prasátkům před porážkou prospěl.
„Až na podzim, před porážkou, jsme prasata nechávali několik hodin denně na pastvě, aby si pohybem posílila zdraví, shodila přebytečné tuky a zpestřila si jídelníček zelenou trávou, plevely a padaným listím. Většina plodin je tou dobou sklizena, takže žádnou větší škodu na úrodě už nemohla způsobit,“ popisuje s tím, že občasné rozrytí půdy jim lze tolerovat.
TIP: Jak lze prasátka chytře využít při zakládání záhonůO vietnamských prasátkách se sice někdy uvádí, že neryjí, ale není to pravda. „Ryjí docela dost a mohou pozemek doslova převrátit vzhůru nohama. Rytí je jejich přirozenou potřebou a bylo by škoda toho nevyužít,“ vysvětluje Marek Kvapil, jak ho napadlo využít prasátka na přípravu záhonu.  Prasátka své rypáčky zarývala do země a převracela drny vzhůru nohama jako miniaturní pluhy. Za pár týdnů byla tráva pryč a mohl se zde založit záhon pro děti.  Nastlané seno ovšem prasátka při neustálém rytí zapravila do půdy, což ztížilo následnou přípravu záhonku k osetí. Lepší by bylo nastlat prasátkům plevy nebo piliny. A s využitím prasat při zakládání nových záhonků začal hned experimentovat. „Čerstvě pořízeným selátkům jsme na jaře vytvořili menší výběh v místě budoucího záhonku a již první pokus přinesl výsledek v podobě nového záhonu pro naše děti,“ popsal farmář, jak se pokus osvědčil. |
Co se potřeb prasat při ustájení týká, především by měla mít k dispozici dostatečně velký prostor a ideálně i možnost venkovního výběhu. Právě venku se totiž prasata mohou věnovat svým oblíbeným aktivitám jako je přirozené vyhledávání potravy rytím či rochnění se v bahně. Volný pohyb je pro zdraví prasátek hodně důležitý.
A není nutno mít obavy, že prasata nejsou z nejčistotnějších. Marek vyčetl z odborných publikací, že pokud mají ke svému životu dostatečný prostor, jsou to zvířata velice čistotná a nikdy nekálejí tam, kde žerou, nebo kde odpočívají. Pokud jim takové místo vymezíte. A vlastní chov mu to potvrdil.
Důležité také je, aby podlaha ve stáji nebyla příliš tvrdá, například betonová či kovová, protože prasata pak mohou trpět artritidou, výrony a následně pak chronickými bolestmi. Marek proto prasátkům na podlahu vždy nejprve nasypal vrstvu pilin, které dobře nasají močůvku, a navrch podestýlal slámou. Tu podle potřeby doplňoval, pravidelně jednou za měsíc hnůj vybral a vyvezl ven a na podzim ho pak rozhodil na zahradu či na pole a zapravil do půdy.
„Živiny obsažené v zahradním odpadu i v kuchyňských zbytcích se tak dostaly zpátky do půdy, místo aby skončily nevyužité někde na skládce,“ popisuje Marek. A dodává, že se takovým hnojením zároveň posílí důležitá organická složka v půdě a doplní uhlík ve formě plev a slámy.
