V Eduardově rodném městě na jihu Peru jsou dužnaté papričky rocoto (Capsicum Pubescens) - ve tvaru malých soudečkovitých jablíček - doslova neodmyslitelnou součástí života. „Manžel mi neustále zdůrazňuje, jak jsou - samozřejmě v přiměřeném množství - zdravé pro žaludek,“ usmívá se Pavlína, když papričky ochutnáváme.
Peruánci tyto papričky opravdu považují za léčivé a organismu velmi prospěšné; údajně mají schopnost vnitřně léčit revmatismus, poruchy trávení, astma či hemoroidy, vhodné jsou i při cukrovce. Kromě toho obsahují vitamin C, riboflavin, fosfor, kalcium, karoten a další zdraví prospěšné látky.
Chuťově nejsou nijak extrémně pálivé, jejich pikantnost je ale v kombinaci s masitou dužninou velmi příjemná. Místní je nadrobno nasekané přidávají nejen do nejrůznějších omáček a zálivek, světově proslulé jsou plněné, tedy rocoto relleno. Pavlína jimi ochucuje i hrubozrnnou sůl, nebo je přidává do jednoduché salsy připravené z nadrobno nakrájené cibule, rajčat a pálivých papriček, které ochutí pepřem a solí a hojně zalije olivovým olejem.
Latinský druhový název těchto papriček - Pubescens - znamená v překladu chlupatý a napovídá, čím se od ostatních tyto papričky liší: mají chlupaté stonky a listy. Spolehlivě je také poznáte podle tmavých semen, jiné papriky je mají světlá.
Právě z těch si svoje rostlinky Pavlína s Eduardem vypěstovali. „S předpěstováním jsme začali už v prosinci, semínka klíčila poměrně dlouho, zhruba měsíc. Rostlinky pak pomalinku rostly pěkně v teple v minipařníku za oknem, až jsme je na jaře přesadili do květináčků a zhruba v půlce května už mohly na balkon. Občas jsme je přihnojili a v létě pak přinesly první úrodu,“ ukazuje nám Pavlína fotografii dokumentující jejich loňskou úrodu. Ta letošní je tedy již druhá.
Recept na pikantní sůlOčištěné čerstvé papričky zbavené jadřinců, rozmixujte a promíchejte s hrubozrnnou solí určenou do mlýnků. „Mokré kousky dužniny i slupek se přitom na zrnka soli krásně nabalí. Pak je rozprostřené na pekáči vyloženém pečicím papírem usuším v troubě a přesypu do sklenice, ze které průběžně plním ruční mlýnek na sůl na jídelním stole. Hlavně manžel s ní dochucuje o sto šest, takže je u nás prázdný každou chvíli,“ zní Pavlínin jednoduchý recept. Podobným způsobem by se jistě daly použít i jiné pálivé papričky. |
Chladnější počasí této otužilé paprice, která je zvyklá na drsné podmínky And, nijak zvlášť nevadí, mráz ale nepřežije. Proto jakmile přišly první mrazíky, rostliny papriček zazimovali. „Jednoduše jsme je přesunuli na chodbu bytového domu, kde přečkaly zimu. Na jaře - samozřejmě po „zmrzlých“ - jsme je zase vrátili na balkon. Právě nám tedy plodí druhou sezonu,“ má radost Pavlína.
Vzhledem k láskyplné péči, jakou dostávají, jim vytrvalé rostlinky mohou přinášet radost ještě dlouhé roky. Jako vývojář mobilních aplikací jim Eduardo neváhal pořídit doslova chůvu - o jejich papričky se totiž stará i koubachi, tedy senzor synchronizovaný s mobilním telefonem. „Zasílá mi updaty, co rostlina momentálně potřebuje. Jestli vodu, hnojení, jestli jí není moc teplo nebo zima,“ usmívá se Eduardo s mobilem v ruce.
Možností je spousta, nejen Peru nabízí i další papričky
Kromě rocota pěstují Eduardo s Pavlínou na svém pražském balkoně také papričky ají amarillo a malé červené ají panca, které jsou v Peru také velmi populární a přidávají se do mnoha národních jídel.
„O ají amarillo například známý peruánský šéfkuchař Gastón Acurio prohlásil, že jsou pro něj v kuchyni jednou z nejdůležitějších ingrediencí. Nejsou tak pálivé, ale mají typickou výraznou chuť,“ popisuje Pavlína papriku, která na první pohled nijak výjimečně nevypadá, ale zasvěcení evidentně vědí své.
