Společnost zkouší dvě verze: menší sokoly a větší orly. Sokoli mají rozpětí křídel 150 cm, orli dokonce 220 cm a mohou létat rychlostí až 80 km/h. Vyrobeni jsou z nylonu a skleněných vláken a měli by vydržet pád, aniž by se poškodili. Jsou pomalovaní tak, aby se co nejvíce blížili skutečným ptákům.
Zkoušky by podle vyjádření společnosti měly probíhat až do konce roku 2014. Spolupracují nejen s letišti, ale i se společnostmi v oblasti odpadového hospodářství a se zemědělci, kteří kvůli náletům ptáků na pole přicházejí o část úrody.
Tvůrce robotického dravce Nico Nijenhuis v rozhovoru pro časopis Wired vysvětlil, jak těžké bylo alespoň trochu napodobit styl létání dravců. „Pokud to nevypadá jako dravec, je jim to jedno. A pokud se nepohybuje jako dravec, tak už je to nezajímá vůbec,“ řekl.
K dokonalému napodobení pohybu křídel mají podle něj pohyby jeho robotů ještě daleko, už jenom proto, že záhada ptačího létání není dodnes objasněna. Nijenhuis se pokusil vytvořit takový model, aby co nejvíce napodobil proměnnou tuhost křídel.
Pomocí čidel vytvořil stabilizační systém, který se docela blíží letu ptáka. „Podstatná je silueta predátora, bez toho by se ptáci nelekli. A když se silueta bude pohybovat stylem dravce, je už tu určitá šance, že se polekají,“ věří 27letý tvůrce.
Současné modely létají pomocí pilota, ale firma má v plánu do konce roku vyvinout autonomní systém řízení, takže by pak mohly létat bez lidské pomoci. Výsledkem by mohlo být podstatné snížení výskytu ptáků v rizikových místech, protože živí ptáci by mohli usoudit, že by se nemuselo vyplatit žít v hnízdišti dravce.
