"Z Kamerunu nám Stéphane, v současnosti velitel protipytlácké jednotky strážců rezervace Dja, poslal další zásilku aktuálních fotografií. Zaváhal jsem, jestli je vůbec prohlížet. Věděl jsem, co uvidím: mrtvá zvířata, očouzené kusy masa, hořící přístřešky pytláků, zabavené zbraně a munici. Smutné obrázky dokumentující rozsah pytláctví ve střední Africe a sisyfofskou práci strážců..
Stéphanova fotogalerie |
Když jsem se však fotografiemi přece jen začal proklikávat, zjistil jsem, že je na nich něco neobvyklého. Zachycovaly i množství podomácku vyrobených pušek. Na okraji pralesa, v chatrči z klacků a hlíny, je s pomocí těch nejjednodušších nástrojů vyráběl jeden z místních podnikavců.
Otevřel jsem Stéphanovu průvodní zprávu. Působila pesimističtěji než jindy. Psal nejen o místním puškaři, kterého se strážcům podařilo vypátrat, ale také o tom, že nehledě na tento dílčí úspěch přibývá v okolí rezervace zbraní a pytláci jsou lépe vybaveni, například mnohem víc používají motocykly.
Díky Stéphanovým fotografiím a zprávě jsem si znovu uvědomil, že nehledě na všechna dosavadní opatření a veškeré úsilí nastal čas, kdy by mělo dojít k systémové změně. Vedle toho, že strážci potřebují ve svém čele zkušené profesionály, bude nutné zásadně změnit přístup k rezervaci a její nárazníkové zóně.
Co patří státu, jakoby nepatřilo nikomu. Pomohli by hajní?
Klíčovým problémem rezervace Dja je dnes podle mého názoru skutečnost, že jak pozemky, tak vše, co na nich roste a žije, patří státu. Jinými slovy: nepatří nikomu. Kdyby se nárazníkovou zónu rezervace podařilo rozdělit mezi jednotlivé vesnice, jejichž obyvatelé by měli právo ve "svých" revírech přiměřeně lovit, a pokud by strážci rezervace převzali část role "hajných", došlo by k synergii, která by pytlákům mimořádně zkomplikovala situaci.
Takový záměr by pochopitelně bylo nutné nejprve velmi pečlivě a detailně připravit a poté i prosadit. Přitom zejména jeho prosazení se zdá být úkolem na hranici nemožného. Jde však o jednu z posledních nadějí pro rezervaci Dja, možná dokonce úplně poslední. Času je málo a voda stoupá…"
