Náš krajan ve Spojených státech amerických se pochlubil dobrým skutkem. Zželelo se mu supa, kterého označují jako krocaního kvůli podobě s krocanem a který seděl u silnice v jejich ulici. Hlavu měl svěšenou a celý se chvěl.
"Naložil jsem ho do auta a odvezl domů. Moje žena jen nevěřícně kroutila hlavou a navrhovala, abychom zavolali do ornitologické stanice, ať si pro něj přijedou. Psi měli naopak radost, mysleli si, že jsem jim přivezl něco na zub," popisuje zachránce.
První pokusy o létání
Ptáka dal do klece a druhý den ráno se šel na supa podívat, on tam jen nehnutě ležel. "Zdálo se mi to beznadějné. Šel jsem pro rýč, že ho zakopu na zahradě. Jenže když jsem ho vzal do ruky, hýbal se," popisuje.
Očima autoraJe nádherné pozorovat supy při jejich ladném letu, kdy bez jediného mávnutí křídel krouží obvykle v početných hejnech nad krajinou. Supi jsou v Severní Karolíně na východě USA dost rozšířeni. Jejich hlavní kořistí je uhynulá zvěř, která se hojně vyskytuje kolem cest jako oběti dopravních nehod. Sám jsem už srazil čtyři laně. Jsou přemnožené, stejně jako veverky. Supi svou kořist prý cítí na vzdálenost několika mil. Na jedné mršině jich mnohdy hoduje i víc než deset a své holé hlavy strkají hluboko do útrob kořisti. |
Začal ho pravidelně krmit kuřecím masem. které mu strkal japonskými hůlkami přímo do krku. Zpočátku sup skoro nepolykal, ale po několika dnech se začaly jeho reakce zlepšovat. Velkým problémem byli parazité, kterými byl sup doslova prolezlý. Je to tím, že živí mršinami. "Koupil jsem psí obojek proti blechám a za několik dní měl peří jako nikdy před tím," vysvětluje Satinský.
Charlie, jak ptáka se ženou pojmenovali, se stále víc domestikoval. Denně na něj mluvili, aby si zvykal na jejich přítomnost, a po několika týdnech už se nechal podrbat na hlavě. Evidentně byl však slepý, takže se stejně báli o jeho budoucnost.
Po měsíci už si začal načechrávat peří a roztažená křídla vystavoval slunci, maso žral bez pomoci. "Vytáhl jsem ho z klece a vyhazoval do vzduchu, aby se protáhl. Zpočátku vždy spadl na zem, jako kdyby už zapomněl létat. I když se mu časem podařilo udržet se ve vzduchu, bylo vidět, že je stále slabý," popisuje.
A jednou přišel ke kleci a Charlie začal syčet a uhýbat před rukou. "No ne, on snad vidí! A hned jsme si to vyzkoušeli s létáním. Obkroužil dům a přistál na střeše. Radši jsem ho sundal a vrátil do klece, aby ho neroztrhali psi. Zatím by se jim neubránil," vzpomíná Oto Satinský.
Oto Satinský se "svým" supem
Letecký trénink
Vše bylo evidentně na dobré cestě. Začal proto s pořádnou výživou. Nosil mu přejeté veverky, které jsou v krajině tak přemnožené, že se mrtvé doslova kupí u silnice. "Dokonce se mi jednou stalo, že jsem vyskočil z auta pro čerstvě přejetou veverku, jen jsem zapomněl vyřadit automatickou převodovku. Určitě na mne musel být legrační pohled, jak s mrtvou veverkou v ruce naháním auto jedoucí bez řidiče," směje se.
Během dalších týdnů se Oto vyřádil se supem, který se při tréninku změnil v "házecí letadélko". Létal už v pohodě, jen mu zatím chyběly síly.
Po týdnu zkoušení se najednou vznesl vysoko nad stromy a byl pryč. Oto sedl do auta a pokoušel se ho sledovat. Asi půl míle od domu ho našel sedět vysoko na stromě. "Před setměním jsem se byl na něj ještě jednou podívat, to už seděl úplně dole a byl moc rád, že mě vidí. Ochotně si mi sedl na ruku a nechal se odnést domů," říká Satinský.
Až jednou Oto zpozoroval velkou změnu v supově chování. Už nestál na místě, nervózně podupával nohama a roztahoval křídla. "To by mohl být ten pravý okamžik pro osamostatnění, říkal jsem si. Vzal jsem ho na louku a poodešel. A za chvíli jsem ho už viděl kroužit po obloze a s ním tak dvacet dalších ptáků," vzpomíná.
"Považuji to za svoje osobní vítězství. Stálo to hodně trpělivost a času, ale supi jsou v přírodě nezastupitelní, jsou velmi inteligentní a navíc krásní," uzavírá Oto.
