Deville raketu Qu8k odpálil z Black Rock Desert v Nevadě. Ke startu použil věž z kovových profilů, která posloužila ke stabilizaci rakety dlouhé 425 centimetrů a o průměru 20 centimetrů.
Hliníkovou raketu vynesl jako médium hnací plyn APCP (ammonium perchlorate composite propellant), sůl chloristanu amonného, který je silným oxidačním činitelem, a proto se používá pro pohon družic.
Cesta vzhůru trvala raketě 92 vteřin, ve výšce 3,2 kilometru nad Zemí dosáhla maximální rychlosti 975 metrů za vteřinu. Cesta zpět byla delší – trvala sedm a půl minuty a raketa zavěšená na padáku dopadla jen necelých pět kilometrů od místa startu.
Deville skládá do špičky rakety padák.
Raketa dopadla necelých pět kilometrů od místa startu.
Takto vypadaly kamery po dopadu na Zemi.
Amatérský konstruktér umístil na raketu dvě kamery GoPro HeroHD a jednu FlipHD, kromě toho i zařízeními GPS s akcelerometrem. Teploměr naměřil ve výšce minus 35 °C. Záznamy z kamer "divokou jízdu" přežily, a proto mohlo vzniknout i ojedinělé video, kde Zemi vidíte z ptačího pohledu – ovšem z výšky, kam ptáci nevyletí.
Derekovi byla hnacím motorem jeho mistrovského díla možnost získat cenu 100kft Micro Prize, kterou v roce 2000 vypsal John Carmack, zakladatel počítačové firmy id Software, která je autorem her jako Doom nebo Wolfenstein.
Cenu 5 000 dolarů (asi 95 000 Kč) může získat ten, jehož raketa vyletí do výšky alespoň 100 000 stop (30,4 km) a vrátí se v takovém stavu, že do 24 hodin je schopna opětovného vypuštění.
Podle dostupných informací ale komisaři nemohou Devillovi start uznat, protože je nepřesvědčil svými záznamy o výšce letu. I tak ale předvedl vynikající konstruktérský "majstrštyk". Kompletní letové záznamy a konstrukční detaily najdete zde.
