"Milý Richarde, jsem 31letá samice druhu Homo sapiens. Velice jsi mě zaujal, neboť jsi nesmírně krásný, hodný, inteligentní a silný samec. Zatím se měj hezky, broučku, a věz, jsi má tajná láska. Pusu, Simona."
Prolistujte Richardovo album    |
Adresát takového milostného vzkazu by byl zaručeně uveden do rozpaků, ne tak gorilí samec Richard – tedy téměř dva metráky svalů, které korunuje trochu přemoudřelý pohled a nečekaná inteligence. Viz článek Richard vypadá ve svých devatenácti jako kulturista v plném tréninku. "Věřím tomu, že mnohé fanynky našich goril by milerády vyměnily vlastní manžely za jediného Richarda," přiznává ředitel pražské zoologické zahrady Miroslav Bobek.
Správná fanynka si poradí v jakékoliv situaci
Ředitel zoo moc nepřehání. Kolem pražských goril se od dob narození Moji, prvního mláděte v české zoo, a "trochu jiné reality show" Odhalení opravdu vytvořila pěkně početná a hlavně průbojná skupina příznivkyň, které sledují ošetřovatele, kurátory a jejich chovance na každém kroku.
"Někdy jim říkám komando. Pokud by ony byly na stopě Kaddáfího, rozhodně už ho dávno mají. Na vlastní kůži jsme to zažili poté, co jsme ohlásili, že odchází Moja," líčí Bobek poslední zkušenosti.
Gorilka Moja v pražské zoo, úplně vpravo panorama gorilího výběhu v přírodním parku Cabárceno na severu Španělska, kam Moja odcestuje v první polovině října.
Pro představu: do hodiny si dámy vyměňovaly zasvěcené informace o španělské zahradě v Cabarcénu, které zoo shromažďovala několik dní, po chvíli disponovaly letenkami na jakýsi speciální let na Pyrenejský poloostrov, pak se na síti objevily satelitní snímky zoo i letiště a nakonec Bobka dorazily tím, že sehnaly i několik kontaktů na místní, u kterých by bylo možné se po příletu ubytovat. To vše za pár hodin, ve skutečně zdrcujícím tempu.
Unikátní model funkční rodiny přitahuje pozornost
"Pražské gorily, a mezi nimi především Moja a Richard, jsou prostě fenomén. To vše díky atraktivnímu pavilonu, fungující rodině, která se stará o několik mláďat, a také projektu Odhalení," myslí si Bobek a hned si vybaví několik momentů, které vyšvihly gorily na vrchol popularity v zoo.
Samozřejmě to bylo narození tří mláďat: Moji, Tatu a Kiburiho. Pak dojemná historie samce Ponga, který to v životě nikdy neměl lehké a uhynul při povodních v roce 2002. Také tklivý příběh samice Kamby, jež dlouho nemohla mít mládě, a když se to konečně podařilo, porodila ho v roce 2007 mrtvé. Viz Strastiplná cesta Kamby od sirotka k adoptivnímu rodičovství.
"Naskočí mi ale také situace, kdy jsem si uvědomil, jak moc jsou gorily podobné lidem, jak moc se v nich můžeme vidět," připomíná ředitel zoo třeba chvíli, kdy spolu s tehdejším ošetřovatelem Markem Ždánským umístili do pavilonu televizi, ve které pouštěli záběry jiných zvířat. Bylo to jako šmírovat rodinu v obýváku: na nejlepší místo před televizi se rozvalil Richard a všechny jeho družky i dcera Moja musely vzít zavděk méně komfortním výhledem na obrazovku.
Zoo chce v Kamerunu zřídit Mojin autobus
Ovšem zoo dokáže popularity lidoopů využívat nejen pro vlastní marketing, ale také pro dobrou věc. Podílí se například na osvětě afrických dětí, které už díky knížkám o Moje vědí, že gorila nížinná je krásné a zajímavé zvíře, které je třeba spolu s pralesem chránit. Viz například Zoo Praha odesílá do Afriky tuny knížek.
Její ošetřovatelé tvrdí, že má Moja smysl pro humor.
V současné době už je Moja dospělá a má právo na vlastní plnohodnotný život.
"Plánujeme také zřídit takzvaný Mojin autobus, který bude děti z pralesních oblastí vozit do rezervace Limba v Kamerunu. To aby na vlastní oči viděly živé gorily," dodává Bobek zvláštní paradox. Totiž že každé české dítě má díky pražské zoo možnost vidět to, o čem malí Afričané jenom sní – spokojenou gorilí rodinu. A nic na tom nemění fakt, že oni žijí přímo v jejich domovině, kdežto my v paneláku ve střední Evropě.
