Co je dobré pro člověka, je dobré i pro psa. Tak argumentují odpůrci módy, která v Číně přemístila psa z jídelních lístků do světa mazlíčků. Protože vlastnictví psa a nejraději rovnou několika je projevem společenského postavení.
Jako první začali s propagací omezení počtů psů v Šanghaji, kde si na psy stěžují desetitisíce pokousaných obyvatel. Iniciativa se rychle rozšířila i do dalších čínských měst. Psi větší než zhruba 90 centimetrů nebudou smět do center měst, chov "bojových ras", například buldoků bude úplně zakázán.
V minulé éře za Mao Ce-tunga byl chov psů považován za buržoazní přežitek, ale v současné době žije v Číně přes 10 milionů psů. Jen ve dvacetimilionové Šanghaji se počítá, že po zavedení politiky jednoho psa bude utraceno asi 600 tisíc psů bez známky – z obavy před pokousáním a nakažením vzteklinou.
Deník China Daily uvedl, že jen za loňský rok oznámilo pokousání psem přes 140 tisíc lidí a množství Číňanů umřelo na vzteklinu. Přelidněná města navíc trápí ohromné množství psích exkrementů, které majitelé psů nejsou zvyklí sbírat.
24. února 2010 |
Chovatelka Huang Wang ale s chystaným nařízením nesouhlasí. "Vláda by místo zákazů měla spíš věnovat úsilí, aby lidi naučila, jak psy chovat. Učit je, že psí hovínka se mají sbírat a nenechávat na ulicích, že psi potřebují výcvik, jak je odnaučit štěkat," protestuje.
Vládní návrh také uvádí alternativu, kdy majitel psa může svého mazlíčka nechat sterilizovat, protože psí útulky jsou beznadějně přeplněné. Podobně jako tomu bylo po zavedení politiky jednoho dítěte v roce 1979, kdy se hlavně na venkově prováděla sterilizace žen.
S velkým počtem psů se ale potýkají i v jiných zemích. Například na Bali v Indonésii mají přes půl milionu toulavých psů, Francouzi sami o sobě prohlásili, že Paříž považují za hlavní město světa. Tedy v množství psích hovínek. A s exkrementy bojují i města v České republice. Jen v Praze se odhaduje roční množství exkrementů sesbírané z chodníků na 25 tun.
