Jestli naši předkové dělali před pojídáním jemného masíčka se stehýnky podobné pokusy jako gurmáni na úvodním videu, to už se nedozvíme. Jak je ale možné, že oddělené a z kůže stažené končetiny roztancuje obyčejná sůl?
Vysvětlení je jednoduché. Podobné testy dělal už lékař a fyzik Luigi Galvani před více než 200 lety, jen k "rozhýbání nožiček" používal kovové destičky. "Na současném případu z videa je evidentní, že ionty z chloridu sodného dráždí nervová zakončení svalů, což vyvolává jejich záškuby. Mozek k tomu není potřeba," konstatuje Evžen Kůs, zoolog Zoo Praha.
"To samé se vám může stát, když hned naporcujete a posolíte právě zabitého kapra; tedy teoreticky u každého masa, které ještě není ztuhlé," dodává ještě zoolog. Což potvrzuje i Iva Chmelová, manželka vášnivého rybáře: "I celá čerstvá ryba, kterou nasolíte a strčíte na pánev, se vám před očima doslova zkroutí."
Cpali se naši předkové žabími stehýnky?
Za žabožrouty jsou v Evropě jednoznačně považováni Francouzi, nicméně Discovery Channel už v roce 2007 přišel s objevem, že právě Češi konzumovali žabí stehýnka už v době neolitické. Na opevněném kopci Denemark u Kutné Hory totiž archeologové objevili zbytky kostí skokana hnědého, mezi nimiž převažovaly právě kosti z masitých zadních nohou.
Podle archeologa René Kyselého z Akademie věd ČR lze předpokládat, že Češi lovili skokany především v jarních měsících, kdy se žáby páří. Tehdy se shromažďují na jedno místo a umožňují tak snadnější lov. Jestli naši předkové před konzumací stehýnka nejprve zbavili kůže, jak se to dělá dnes, o tom lze jen spekulovat.
