Ortoped Louis-Etienne Gayet z Univerzitní nemocnice v Poitiers zjistil, že Kwanza má po pádu úplnou zlomeninu stehenní kosti v oblasti krčku, tedy těsně pod kloubní hlavicí v místě, kde nasedá do kyčelního kloubu. Hlavice byla oddělena a došlo k vzájemnému posunu kostí.
Během tříhodinové operace lékař opatrně srovnal kosti do správné polohy a zpevnil 15 cm dlouhou kovovou destičkou a 8 cm dlouhým šroubem. Používal přitom stejné pomůcky jako při operaci lidské stehenní kosti. U mladé gorily naštěstí nasedá stehenní kost do kyčle v úhlu 130 stupňů, což je pro uzdravování mnohem lepší než obvyklých 100 stupňů u starších zvířat.
Kwanza zvládla vlastní zákrok dobře, nyní už je schopná se alespoň plazivě pohybovat. Bude ale trvat několik týdnů, než se ukáže, zda kosti správně srostly a zda se samičce, jejíž matka Gája žila až do roku 1998 v České republice, vrátí pohyblivost.
Jak to bylo s Gájou a Goldou
Dvojice mladých samiček goril nížinných přišla do pražské zoo v listopadu 1973. Pocházely z volné přírody, byl jim zhruba rok, jejich kmotrou se stala zpěvačka Petra Černocká a dostaly jména Gája o Golda. Obě samičky k sobě lnuly a vytvořily nerozlučnou dvojici.
Samičky Gája a Golda s Jiřinou Bohdalovou na fotografii z počátku sedmdesátých let
Když byly v zoo asi rok, všimli si chovatelé, že má Golda v hýžďových svalech tvrdý útvar neznámého původu. Ke konzultaci byl přizván profesor Koutecký, který se kvůli podezření na nádor rozhodl pro chirurgický zákrok. Při operaci však lékař vyňal z těla malé Goldy kulku, jež byla pevně zapouzdřená ve svalovině. Bylo jasné, že Golda se stala obětí lovců, kteří získávají mláďata goril i jiných lidoopů tak, že zastřelí matku. Tenkrát se kulce do cesty připletla i malá gorila.
Gája s Goldou žily v pražské zoo dva roky a poté odcestovaly do Dvora Králové nad Labem, kde společně trávily další spokojená léta, ovšem bez partnera, a tedy i bez potomstva. V roce 1998 obě zamířily za hranice, do právě otevřené "opičí zoo" La Vallée des Singes u městečka Romagne v jihozápadní Francii. Staly se dalšími partnerkami patnáctiletého samce Yaoundé, který už žil s osmadvacetiletou samicí Virungou.
Gája v „opičí zoo“ La Vallée des Singes u městečka Romagne v jihozápadní Francii (2005)
Pro Gáju a Goldu nebylo snadné sžít se s dalšími dospělými gorilami, protože zatím byly po celý život spolu jen samy dvě. Gáje trvalo několik měsíců, než si uvědomila, že je také gorila, a nakonec se připojila k samci. Golda ho naopak nikdy nepřijala, útočila na něj a stranila se ostatních zvířat. Její kondice se v prosinci téhož roku prudce zhoršila a Golda uhynula v důsledku dlouhotrvajícího stresu a srdečních potíží, jimiž trpěla.
Jak se Gáje konečně narodila Kwanza
Gája vytvořila s Yaoundém a Virungou spokojenou skupinku a s nadšením uvítala narození Virunžina syna Badonga. Neustále ho pozorovala a později si s ním ráda hrála. Stejně neúnavně pozorovala o dva roky později další samici Moséku, která se mezitím ke skupině připojila, a jejího syna Kibaliho.
Často se pářila, ale chovatelé se domnívali, že už je příliš stará na první zabřeznutí. Navíc se obávali, že by se neuměla postarat o vlastní mládě - vzhledem k tomu, že byla odmalička vychovávána lidmi. Gája nicméně v dubnu 2002 porodila zdravou samičku, která dostala jméno Kwanza. Podle předpokladů se ale Gája neuměla o mládě postarat a chovatelé museli přikročit k umělému odchovu.
Když bylo Kwanze 7 měsíců, zkusili ji vrátit matce. Ta malou dceru nadšeně přijala a začala o ni vzorně pečovat. Protože nekojila, dostávala Kwanza mléko z dětské láhve: třikrát denně ji chovatelé s pomocí Gáji krmili přes mříže. Gáje pro jistotu aplikovali antikoncepci, aby vyloučili další nejistý porod v době, kdy malá Kwanza ještě potřebovala matčinu pozornost.
Gája v „opičí zoo“ La Vallée des Singes u městečka Romagne v jihozápadní Francii
V srpnu a prosinci 2004 se ve skupině narodili dva samečkové, takže Kwanza přestala být "benjamínkem" a začala se rychle osamostatňovat. V dubnu 2005 tedy Gája přestala dostávat antikoncepci, v červenci se potvrdila její druhá březost a v únoru 2006 se jí narodila druhá samička. Dostala jméno Miliki.
Historie se bohužel opakovala: Gája se sice snažila o mládě starat, ale držela ho neustále tak nešikovně, že novorozeně nemělo nejmenší šanci začít sát. Po marných pokusech přesunout mládě do vhodnější polohy se chovatelé rozhodli začít ho krmit uměle. Mládě si hned vědělo s láhví rady a zdárně prospívá. Doufejme, že se i její starší sestře Kwanze bude opět dobře dařit a noha se jí bez následků zahojí.
Údaje o osudech Gáji ve Francii byly získány díky pomoci Pavla Brandla, kurátora chovu savců v Zoo Praha, a veterinárního lékaře S. Pérriera z La Valleé des Singes.
