Donutili mě k naprosto zbytečné přestavbě bytu, při níž se měly kvalitní a ekologicky téměř plně recyklovatelné stěny původního bytového jádra z nádherného domácího papíru nahradit plně moderními tvarově zdatnými krychlemi vyráběnými z odpadů spaloven, cementáren a podobných popílek tvořících průmyslových podniků.
Nezbylo mi, než sehnat zedníka. Není nad dobré doporučení.
Zedníka doporučil soused. "Je fakt dobrý. Jenom mu nesmíš nalívat dřív, než bude hotový, maximálně tak půl hodiny předtím, než bude končit s prací," říkal. No co. Tak budu pít sám, maximálně se sousedem. Je teď pořád doma a pozváním na zkapalněné švestky ho ještě nikdy nikdo neurazil.
Zedník volal v pátek. V osm večer. Čtyři a půl promile (jedná se jen o střízlivý odhad). A že prý přijde i s instalatérem v pondělí. Toho instalatéra jsem trochu nechápal, vodu si klidně udělám sám, ale budiž. Víc hlav, víc rozumu.
V pondělí nepřišel nikdo. Ani zedník, ani instalatér. Nevadí. Pomalu rozebírám stěny bytového jádra, loupu kachličky a přemýšlím, co to udělá se sousedy z protějšího baráku, až si večer napustím vanu, která bude stát prakticky uprostřed kuchyně, protože stěna, která dělila koupelnu a kuchyň, bude pryč. Občas tam vídám postávat jednoho takového s triedrem za záclonkou. Pro jistotu ještě volám zedníkovi. Je na tom lépe než v pátek. Víc jak 3,8 v sobě nemá. Přijde zítra, mrkne na to, řekne mi kolik čeho koupit a ve středu zdíme.
Úterý. Zedník mi nebere telefon.
Středa ráno. V devět hodin musím být nekompromisně jako první mezi zákazníky nejmenovaného obchodu s elektrozbožím. Mají dostat nějakou obskurní sestavu koupelnového vybavení, které sice doma máme, ale asi nejde dostatečně dobře zazdít - nebo co. Mají to.
Všechno se mi daří. Dovolal jsem se i zedníkovi.
Prý má moc práce a nestíhá. Snad se přijde podívat ve čtvrtek odpoledne a v pátek můžeme zdít. Pomalu jsem dodělal vodu. Asi chci být zedníkem.
Asi budu zedníkem.
V pátek mi totiž končí dovolená.
