V Česku není taková koncentrace hadů jako například v Bulharsku nebo dalších jižněji položených zemích. Navíc, hadi jsou plaší, a málokdy se nám je podaří pozorovat.
"Had se nemůže přemnožit, pokud v okolí žijí jeho přirození predátoři nebo paraziti. Jsou velmi citliví, nepřemnoží se. Když se ale páří, stahují se na jedno místo a člověk, který tudy chodí může mít pocit, že se jich vyskytuje víc," tvrdí Ivan Zwach, člen České herpetologické společnosti. "V genetické paměti mají uložená místa, kde se scházejí a vybírají si partnery. Klást vejce budou až na přelomu června, letos je ale teplo, tak možná už v polovině měsíce. Hadi se pak líhnou v srpnu, září," doplňuje.
Nemá význam plašit je hlasitým zvukem, třeba křikem. Hadi na to příliš nereagují, jsou však citliví na otřesy půdy způsobené lidskými kroky. Většinou tak spatříme jen ocas mizející v úkrytu. Pokud však máme to štěstí, že jsme hada zaregistrovali dříve než on nás, stačí se zastavit a poté ho pomalu obejít. Nebezpečí nehrozí, ani kdyby to byla zmije. Žádný evropský had sám od sebe nezaútočí.
Kde potkáte zmiji
Zmije vyhledává vlhké louky, lesní mýtiny, paseky, nespoléhejte však na to. Setkání se zmijí a s hady vůbec bývá často dílem náhody. Zmiji můžeme potkat na místech, kde bychom to vůbec netušili, často žije skrytě v bezprostřední blízkosti lidí. Známé jsou například nálezy těchto hadů z okraje stotisícového Ústí nad Labem, kde žijí nebo aspoň žily na dohled sídlišť. Podobně, při akci zaměřené na průzkum drobných zvířat v Hradci Králové, našli v rozmístěných pastech biologové několik zmijí přímo v hojně navštěvovaném parku.
Zmije obecná (vipera berus)
Na druhou stranu – což může potvrdit i autor tohoto článku – můžete chodit celé dny po nadějných lokalitách, obhlížet staré pařezy na "nadějných“ mýtinách a žádného hada nespatřit, abyste při zpáteční cestě viděli malou zmiji, jak se vyhřívá přímo na horské silnici.
Zmijím rozhodně neubližujete. Za prvé jsou vzácné a chráněné, za druhé jsou důležitým regulátorem počtu škodlivých hlodavců. V neposlední řadě to jsou svým způsobem krásná zvířata, na setkání s nimiž se nezapomíná.
Jejich nebezpečnost přitom není velká. Pokud se vám na chatě nebo na zahradě usídlila zmije, většinou se to ani nedovíte. Nebezpečí může hrozit jen v případě, když máte na zahradě kromě zmije také malé děti. V tom případě je lépe hada odchytit a přenést na jinou vhodnou lokalitu. Nedělejte to sami, ale po domluvě s městskou policií nebo svazem ochránců přírody.
Jak je poznat?
Zmije je zavalitější had s výraznou hranatou hlavou, ostře oddělenou od krku, její oko má svislou zorničku jako u kočky. (Naše užovky mají hlavu oválnou přecházející do tlustého krku, jejich oči mají kruhovou zorničku). Většina zmijí má šedohnědé zbarvení s tmavými skvrnami na hřbetě, které tvoří onu pověstnou klikatou čáru. Ne vždy je však tato čára jasně rozlišitelná a zřetelná. Existují také jedinci čistě černí nebo (vzácně) hnědo-rezaví, u kterých není žádná kresba vidět. Autor tohoto článku pozoroval v jižních Čechách nedaleko Chlumu u Třeboně několik zmijí, které měly základní barvu jako dobře vyzrálá meruňka s hnědo-oranžovou kresbou klikaté čáry. Navzdory tomu, že je zbarvení zmijí takto variabilní, žije v Česku pouze jediný druh – zmije obecná. Všechny "zmije rašelinné“ nebo "zmije písečné“ patří do říše legend.
Užovka hladká (coronella austriaca)
Užovka podplamatá (natrix tesselata)
Zmiji můžeme zaměnit se dvěma druhy užovek, které v Česku žijí. Je to užovka hladká, ta obývá prosluněné kamenité stráně, kde loví svou oblíbenou potravu, ještěrky. Napodobuje zbarvením své jedovaté "kolegyně“, některé exempláře dokonce mají i lehký náznak klikaté čáry na hřbetě. Je to zcela neškodný had. Při uchopení do ruky se sice brání zuřivým kousáním, zranění, která způsobí, se však dají přirovnat k poškrábání ostružinami.
Dalším druhem užovky, který zmiji může připomínat, je užovka podplamatá. Ta je z našich hadů nejvíce vázaná na vodu. Živí se rybami a obojživelníky a nejspíše ji spatříme na břehu řek nebo přímo ve vodě.
Zbývající dva druhy užovek, které u nás žijí: nejběžnější užovka obojková a velice vzácná užovka stromová, jsou se zmijí nezaměnitelné. Obě dorůstají větších rozměrů a mají za hlavou charakteristické žluté skvrny, užovka obojková po celý život, užovka stromová v mládí. Jinak bývají jednobarevné, šedé nebo hnědo-olivové.
O slepýši, který není hadem a vypadá spíše jako oživlý kousek bužírky snad není třeba v souvislosti se záměnou se zmijí uvažovat.
Jak se vyhnout uštknutí
Užovka obojková (natrix natrix)
Určitě je dobré se dívat, kam šlapeme, případně kam si sedáme. Výhodou jsou samozřejmě i pevné boty a dlouhé kalhoty, ty mohou zachytit i případné varovné kousnutí.
Pokud jdeme přes paseku s vysokou trávou, je dobré před sebou "šťourat“ nějakým klackem a co nejvíce dupat. Hadi totiž vnímají spodkem těla otřesy půdy způsobené naším příchodem. Čím dříve nás zaregistrují, tím větší čas mají ukrýt se.
Bezpečná vzdálenost od zmije je více než dva kroky. Tito plazi totiž dokážou uštknout na vzdálenost rovnající se zhruba polovině délky jejího těla. Vzhledem k tomu, že většina zmijí dorůstá půl metru nebo jen o málo více, měří se opravdu nebezpečná zóna na decimetry od jejich hlavy.
Co dělat při uštknutí
Jed zmije obecné je sice účinný, avšak vzhledem ke své velikosti ho má tento náš jediný jedovatý had velmi málo. Říká se, že ani plný obsah jedové žlázy by neměl stačit k usmrcení zdravého člověka. Zmije ovšem nikdy během kousnutí všechen svůj jed nepoužije. Naopak jsou známy případy, kdy ve snaze zastrašit člověka, kousla, aniž by jed vůbec vypustila. Přesto může být kousnutí nebezpečné, a to zejména pro malé děti, alergiky a lidi s nemocným oběhovým systémem. Není proto namístě kousnutí podcenit.
Užovka stromová (elaphe longissima)
V případě uštknutí rozhodně vyhledejte lékařskou pomoc. Navzdory dříve doporučovaným postupům při první pomoci nepijte alkohol ani se nepokoušejte ránu rozříznout nebo vysávat. Pokud jste byli uštknuti do končetiny, zaškrťte ji, aby v krev proudila co nejpomaleji, a opatrně - bez velké fyzické námahy - se pokuste dostat na místo, kde vám poskytnou kvalifikovanou pomoc. Jde o to, aby se co nejméně rozproudila krev, a tím se zabránilo roznesení jedu do celého těla.
Pokud jste uštknutí, nepropadejte zbytečně panice. Úmrtí na kousnutí zmije jsou velmi řídká, v poslední době dochází k jednomu smrtelnému případu za desítky let.
Jak žijíZmije zhruba v dubnu - to podle počasí a také nadmořské výšky - vylézají ze zimních úkrytů, zanedlouho poté se páří. Na přelomu srpna a září rodí samice mláďata. Ta jsou obvykle dvanáct až patnáct centimetrů dlouhá a jsou věrnou zmenšeninou dospělých. Ihned po narození disponují jedem - vzhledem k jejich velikosti však nepředstavují žádné nebezpečí. Během října pak obvykle zalézají do zimních úkrytů. |
