Kouč Krejčí by jej jistě uvítal ve svém týmu po celou sezonu, ale o žádného novice na soupisce se nejedná.
„Požádal jsem o tři čtyři tréninky s týmem. Je to lepší než trénovat sám. Člověk si víc osahá balon a je sranda. V pondělí se vracím zpátky do Anglie na testy,“ přibližuje Skalák.
A proč se objevil zrovna na pardubickém pažitu? Není mu totiž úplně tak neznámý. „Něco jsem tu zažil. V Pardubicích jsem hrál odmala fotbal, chodil jsem zde do školy a mám tu spoustu přátel. Ve volnu se v Pardubicích pohybuji, takže to pro mě byla jasná volba,“ říká spokojeně šestadvacetiletý fotbalista.
Byť je to jen na chvilku, byla jeho přítomnost na hřišti během tréninkového utkání znát. Ze středu hřiště rozdával jednu přihrávku za druhou.
„Možná, že klukům přinesu na tréninky nějakou kvalitu, ale dělám to spíš kvůli sobě. Beru to hlavně jako kondiční přípravu a taky si můžu v klidu popovídat s hráči, které jsem dlouho neviděl,“ kvituje Skalák.
V Pardubicích působil v žákovských kategoriích v letech 2003 až 2007 před svým odchodem do Sparty Praha. I o jedenáct let později ale v kabině Východočechů potkal známé tváře včetně trenéra Krejčího.
„Jsem rád, že se můžu vrátit alespoň na chvíli. Na své působení zde vzpomínám moc rád. V žácích nebo v dorostu si fotbal víc užíváte, můžete hrát bez stresu, jste ve známém prostředí s rodinou a kamarády... Ve velkém fotbale je to pak spíše boj o místo,“ bilancuje Skalák.
A že ví, o čem mluví. Po postupu jeho Brightonu do anglické Premier League dostal šanci jen ve třech pohárových zápasech s tím, že ten poslední kvůli zranění ani nedohrál.
„Po sportovní stránce ta sezona nebyla ideální, určitě jsem si to představoval trochu jinak. Člověk ale někdy věci prostě neovlivní. Věřím, že tohle všechno mě nakopne do dalšího ročníku a ten bude daleko lepší,“ nevěší hlavu Skalák.
Chtěl jsem odejít hostovat, ale nepustili mě
Navíc se mu nedávno narodila dcerka, takže na fotbalové starosti na chvíli zapomněl. „Všechno dobře dopadlo, všichni jsou zdraví a to je taky důležité. Ve výsledku tedy z té sezony nemůžu být smutný, to je prostě život,“ uvědomuje si dobře.
Zpětně ale Skalák přiznává, že v průběhu roku se svou situací úplně vypořádaný nebyl.
„Byla to pro mě úplně nová pozice. Na něco takového jsem do té doby nebyl zvyklý, takže jsem byl smutný a naštvaný,“ říká. Dožadoval se vysvětlení.
„Ptal jsem se trenéra, proč nehraju. Říkal, že hrajeme jiný systém, že potřebuje rychlejší hráče na brejky a tak dále. Trénoval jsem podle něj skvěle a na maximum, ale prostě se tak rozhodl,“ krčí rameny a dodává: „Časem si člověk uvědomí, že když bude uražený, tak si stejně nepomůže. Snažil jsem se dál tvrdě pracovat a ukázat, že patřím do týmu.“
Jenže šance stále nepřicházela. Skalák se tedy rozhodl zažádat o hostování zpět do druhé ligy.
„Chtěl jsem tam odejít na půl roku, abych si pořádně zahrál a vrátil se zpátky nahoru třeba zase v jiné pozici, ale nepustili mě,“ vypráví. Proč?
„Brighton zrovna v lednu prodal jednoho záložníka do Glasgow Rangers a trenér řekl, že mě potřebuje. Sliboval mi šanci, takže jsem pak odchod zase přestal řešit,“ říká.
A skutečně. Na konci ledna 2018 pardubický rodák po čtyřech měsících bez zápasu nastoupil v FA Cupu proti Middlesbrough. Jenže se v šedesáté minutě zranil a do konce sezony už se na hřišti znovu neobjevil. „Poranil jsem si kotník. Prostě jsem v loňské sezoně neměl štěstí,“ přemítá.
28. června se má Skalák hlásit na testech v Brightonu, kde bude opět ze všech sil bojovat o pozici v prvním týmu.
„Odjíždím do Anglie úplně jinak připravený. Loni to pro mě všechno bylo nové, měl jsem měsíc a půl dovolené a za tu dobu člověk fyzicky odejde. Je to prakticky stejné, jako kdybyste začínal od nuly. Teď k tomu zkrátka přistupuji úplně jinak. Snad to konečně dopadne,“ věří před čtvrtou sezonou v Anglii.
