Cynik by řekl, že se vlastně nic tak strašného nestalo.
Jeden rozbitý autobus? To se přece spraví.
Jeden hráč v nemocnici? Až se mu operované zápěstí zahojí, španělský stoper Marc Bartra se určitě vrátí na hřiště.
Jenže na cynismus tu není místo. Bartrovy jizvy zůstanou jako memento. Co se v úterý přihodilo v Dortmundu, je nejvážnější varování.
Fotbal a sport jako takový se musí chránit ještě víc, protože kolem něj krouží smrt z rukou teroristů.
Co scházelo, aby šrapnely ve třech nastražených bombách pozabíjely všechny muže v autobusu? Z té představy mrazí.
„Opravdu můžeme mluvit o štěstí, že se nestalo něco horšího,“ míní německé Nejvyšší státní zastupitelství.
„Přestává platit, že sport je apolitický. Bohužel,“ dodá Martin Synecký, bezpečnostní manažer Fotbalové asociace.
Z velkých sportovních akcí, což fotbalová Liga mistrů maximálně splňuje, se kvůli mediální pozornosti a velké kumulaci lidí stává celkem snadný terč. Stačí zosnovat smrtelný plán. Třeba nastražit výbušniny do zatáčky kousek od týmového hotelu, protože víte, že tudy autobus s hráči musí projet. Zhruba víte, kdy to bude. A určitě víte, že pojede pomalu.
Zatímco německá policie naháněla dva podezřelé z islamistické scény, chystalo se odložené čtvrtfinále Dortmund versus Monako. V nesmírně emotivním podvečeru se na osmdesátitisícovém stadionu fandilo ve vzájemném souznění, ale domácí odcházeli smutní.
Na hřišti bylo na hráčích Dortmundu znát, že není snadné děsivý zážitek hodit za hlavu. Nezvládli hlavně první poločas: přečkali penaltu, ale pak stejně dostali dva góly. Nakonec prohráli 2:3 a postup se jim vzdálil.
Paralelně však probíhal ještě zásadnější souboj: fotbal versus teror.
Zvlášť pro obránce Matthiase Gintera to musel být hodně syrový pocit. Před osmnácti měsíci hrál zápas, na který chtěli tři sebevražedníci z Islámského státu pronést trhaviny. Nepodařilo se jim to, tak se odpálili před pařížským stadionem.
V listopadu 2015 byly dva reprezentační zápasy zrušeny kvůli hrozbě možných útoků. Loni v březnu se nehrálo v Belgii. V prosinci zemřelo 45 lidí (převážně policistů) před stadionem Besiktase Istanbul. K mrtvým nebylo daleko ani v Dortmundu.
Jak se chce fotbal chránit?
Už takhle jsou bezpečnostní opatření enormní, ale ještě se zpřísní. „Bezpečnostní riziko je absolutní prioritou,“ naznačil Giorgio Marchetti, ředitel soutěží UEFA.
K hotelu, kde bydlely hvězdy Realu Madrid před středečním šlágrem s Bayernem, se okamžitě přesunuly desítky policistů v neprůstřelných vestách. Směrem k Allianz Areně se během dne podstatně zvýšily patroly a policie namátkově kontrolovala přijíždějící auta.
Před každým velkým fotbalovým zápasem, myšleno reprezentačním nebo v Lize mistrů, se předem vybírají trasy z hotelu na stadion, vždycky se k tomu přidávají také alternativní možnosti, kdyby se nedej bože něco stalo. Pečlivé kontroly v hotelu jsou samozřejmostí, zvláštní ochranka taktéž. Pohyb týmů se plánuje na minuty.
Kudy, kam, kdy, jak!
Třeba loni před mistrovstvím Evropy ve Francii se čeští reprezentanti dozvěděli, co musí udělat, pokud by došlo...
- k útoku na autobus,
- k útoku v hotelu,
- k útoku na stadionu.
„Detaily krizových scénářů neprozradím, ale než jsem začal mluvit, hráči si vůbec nepřipouštěli, že by to mohlo být tak vážné. Zaskočilo je to,“ vzpomíná Synecký.
Bezpečnostní manažer fotbalové asociace Martin Synecký
I hráči Dortmundu věděli, jak se mají zachovat. Když se ozvaly exploze, prakticky všichni seskočili ze sedadla a lehli na zem. Předchází se tím panice. „Ale asi si umíte představit, jestli se hráčům spalo dobře, nebo ne,“ řekl o den později klubový předseda Reinhard Rauball.
Nejvyšší šéf Hans-Joachim Watzke pak v kabině Borussie zdůraznil: „Ukážeme všem, že nebudeme ustupovat teroru. Nebude nám diktovat, co máme dělat.“
„Co z té nepříjemnosti plyne pro nás? Že musíme žít dál. Ne ve strachu,“ řekl Theo Gebre Selassie, obránce Brém.
Bez ohledu na to, jak dopadne vyšetřování, všichni si uvědomují, že sportovci na listině smrti Islámského státu jsou.
