Vzpomenete si, co se dělo, když jste se o nominaci dozvěděl?
Říkal mi to pan Šádek, generální ředitel Viktorky. Povídal: Hlavně, ať se nezraníš. A podej takový výkon, který bude hodný české reprezentace.
Vy jste nominaci nečekal?
To se ani čeká nedá. Reprezentovat je pro každého hráče nejvyšší cíl.
Vykřičel jste to hned do světa?
Takový nejsem. Jen jsem to řekl nejbližším, bráchovi, mamce, přítelkyni. Mamka si prý otevřela šampáňo.
Co spoluhráči v Plzni?
Dělali si ze mě srandu: Když už jsi v reprezentaci ty, tak my končíme s kariérou.
Určitě i oni vnímají, jak vaše kariéra letí nahoru. Nedávno jste v Plzni neměl místo.
To je fotbal. Jednou je člověk dole a snaží se dostat nahoru. A teď? Teď jsem na vrcholu.
Přemýšlíte, kdy se to zlomilo?
Ještě za pana Vrby jsem důležitý nebyl. Trenér měl svou vizi a skoro pořád hrála stejná sestava. Říkalo se tomu Plzeňská dvanáctka. Bylo těžké se probojovat do základu, vždyť i Míša Ďuriš býval dvanáctým hráčem.
A vy?
Jako mladý jsem se potřeboval hlavně rozehrát, tak jsem šel hostovat do Ostravy, do Dukly, což byly štace, které mi strašně pomohly. Minulý rok v zimě si mě Plzeň stáhla zpátky a já se vrátil s tím, že můžu překvapit. Půlrok jsem přetrpěl a pak přišly dva góly proti Spartě. To byl moment, kdy jsme si říkal: Kurňa, to je ono!
Přitom pak jste v letní pauze z Plzně málem zmizel.
Bylo to padesát na padesát. Veliká konkurence. Míša Ďuriš se vracel z mistrovství Evropy, nově přišel Marek Bakoš, do toho Honza Holenda. Byli jsme ve čtyřech a trenér Pivarník chtěl hrát minimálně ze začátku na jediného útočníka. Jeden musel z kola ven a vypadalo to na mě.
Ale nedošlo k tomu.
Přesně si pamatuju ten den. Na konci června jsme hráli přátelák proti Vlašimi a bylo mi řečeno, že už bych se skoro měl hlásit jinde. Trenér Pivarník mi však řekl, jestli bych si nešel strčit ještě poločas. Tak jo, povídám.
Dal jste dva góly, že?
A byla na mě penalta. V tu chvíli se asi trenér rozhodl, že se mu můžu hodit. I když to byla jen příprava, mohla mi zajistit budoucnost.
Pořád však platí, že byste měl střílet víc gólů. Šance na to máte.
No jo, v neděli s Jabloncem jsem měl tři velké. Už se tomu musím smát. Naštěstí mě David Limberský chlácholil: Nevadí, hlavní je, že jsi dva góly připravil.
V čem je potíž?
První situaci jsem neviděl přes jabloneckého stopera, tak jsem to levou nohou překopl. Pak jsem šel z půlky a špatně to zakončil. Měl jsem střílet šajtlí. A třetí šance? To prostě musí být gól.
Vadí vám to hodně?
Vadí. Po zápase si lehnu do postele a přemýšlím, co všechno jsem mohl udělat líp.
Myslíte, že reprezentace potřebuje takový typ, jako jste vy?
To se musíte zeptat trenéra Jarolíma. Já jsem přišel jako útočník, takže se ode mě očekávají góly. Budu se snažit nezklamat. Přijel jsem dělat fotbal a snad nějaký gól dám.
Zkuste popsat svůj styl. Sparťanský konkurent Václav Kadlec se o vás vyjádřil, že jste na hřišti hajzlík.
Trenér Pivarník o mně zase tvrdí, že jsem tahový hráč. Zády k brance umím míň než při běhu k brance. Tak se snažím hrát do tahu. Ale je pravda, že kluci na hřišti mi říkají, že jsem hroznej blázen. Asi to tak bude. Jako hodnej bych nic nedokázal. Někdy jsem až agresivní. Je to ve mně. Zákeřný nejsem, ale zdravě nas... jo.
Věříte, že dostanete šanci už v pátek proti Norsku?
Když dostanu pět, deset, patnáct minut, nechám na hřišti všechno.
