Na góly v mezistátních zápasech už jen vzpomínejte.
Pornichet, desetitisícové městečko na pobřeží Atlantiku, kde měli švédští fotbalisté během Eura základnu, se bude pomalu svlékat ze žluté a modré. Budou se uklízet rozvěšené vlajky všech rozměrů, které zdobily obchody, restaurace či radnici.
Ve čtvrtek naposledy hlídali policisté úzkou uličku, z níž se vjíždělo k jejich přepychovému hotelu.
Švédsko na fotbalovém mistrovství Evropy 2016 končí a končí Ibrahimovicova éra v reprezentaci. Pravda, loučí se i brankář Isaksson a záložník Källström, ale přece... „V tak malé zemi, jako je Švédsko, už takový hráč nebude. On je jedinečný, výjimečný,“ říkal trenér Erik Hamrén.
S 62 zásahy je nejlepším střelcem týmu, odehrál 116 zápasů. Poslední tři na Euru však zůstaly bez gólů: Irové si ho dali sami, proti Itálii vyšel naprázdno, ve středu proti Belgii také. „Je to škoda, protože šance jsme měli. Z vyřazení jsem zklamaný,“ prohodil. Fanoušci na stadionu v Nice tleskali vestoje, ovace patřily Zlatanovi, ale ani tak to nebyly důstojné kulisy pro velký odchod.
Bylo už téměř hodinu po půlnoci, když přišel mezi novináře, dlouho seděl ve ztichlé kabině: „Je to pro mě zvláštní. Bude to divné, až bude tým zase hrát a já už u toho nebudu. Ale mám krásné vzpomínky.“
Emoce si schoval pro fanoušky: „Dobyl jsem Švédsko, tohle je moje země. Děkuji Švédům, bez vás bych si nikdy nesplnil své sny. Vždy budete v mém modrém a žlutém srdci.“
Proč končí? Je mu 34 let a na mezinárodní úrovni to na velký triumf nevypadá. „Je to další oběť syndromu George Weaha nebo George Besta. Kdyby se narodil v jiné zemi, jeho reprezentační kariéra mohla být mnohem bohatší,“ tvrdí francouzský reportér Jose Barroso, jenž se soustředil na zápasy pařížského Saint-Germain, v němž Ibrahimovic dosud působil.
Dosud? Za celkem hotovou věc se bere jeho možný přestup do Manchesteru United. Předtím byl v Malmö, Ajaxu, Juventusu, Interu, Barceloně a AC Milán.
Na klubové úrovni bude dál bavit výjimečnými kousky, provokovat výroky, které k jeho povaze frajírka patří, a překvapovat příběhy, jež lemují jeho život.
Syn balkánských rodičů, kteří do Švédska prchli kvůli válce a po nichž zdědil výbušnou povahu, vyrůstal v Rosengärdu, na sídlišti v Malmö plném přistěhovalců.
Přiznává, jak neměl respekt, jak se na tréninku při výběhu do kopce svezl autobusem, jak kradl kola, jak později ujížděl a díky výkonnému autu i ujel policistům, kteří ho pronásledovali kvůli rychlosti. Jak hraje do noci online hry a vyžívá se ve střílečkách. Před Eurem se pustil i do francouzského prezidenta Hollanda: „Udělal jsem toho pro Francii víc.“
Ale dost, lepší jsou ty góly, ne? Ty v úvodu na ukázku určitě stačí.
