Ale že by měli Chilané dost?
„Na začátku jsme se trápili, ale podali jsme důkaz, že jsme šampiony,“ řekl nyní útočník Eduardo Vargas, když jeho tým historicky vypráskal ve čtvrtfinále Mexiko 7:0 a on sám dal čtyři góly. Potěšen může být i jeho německý zaměstnavatel z Hoffenheimu, neboť za něj Vargas zrovna nezáří - a teď se nabízí šance na lukrativní prodej, touží po něm velkokluby Jižní Ameriky.
Copa América je opravdu turnaj mimořádné tradice, vždyť premiérový ročník se uskutečnil v době, kdy Evropu dusily masakry první světové války - v roce 1916.
A tak letos do obvyklého čtyřletého cyklu vstoupilo Centenario neboli stoleté výročí. Proto jihoamerické země kývly i na účast států zóny CONCACAF sdružujících Severní Ameriku a Karibik. Proto se hraje na půdě USA. A proto chtějí Chilané zvítězit a zase zamířit za prezidentkou země Michelle Bacheletovou.
„Nacházíme rytmus a sebevědomí, což nás před rokem dotáhlo až na trůn,“ varuje Vargas semifinálové soky z Kolumbie, byť jeho mančaftu bude chybět vykartované eso Bayernu Vidal.
Složení semifinalistů bylo z historického pohledu trochu zvláštní. Při své čtvrté účasti se do něj premiérově dostali hostitelé z USA, Chile a Kolumbie měly shodně pouze po jednom titulu. To Argentina si fotbalově porobila kontinent již ve 14 případech, a tak mohla snít, že třeba vyrovná i rekord svého arcirivala z Uruguaye (15 titulů).
„Jsem smutný, že nemůžu nastoupit, ale spoluhráčům věřím. Na finále budu zpátky,“ věří Vidal; nejen jeho láká repete proti Argentině, kterou 4. července 2015 na Národním stadionu v Santiagu Chile zdolalo až po penaltách.
Svého protivníka už Vidalův tým zná a do finále hodlá protančit podobně ladně jako proti Mexiku. 99 let Chile čekalo - a při stém výročí má větší chuť než kdy jindy.
