„Není to příjemné. Ale jsme profíci, partu máme výbornou a všichni hráči - i ti na lavičce, s týmem žijí. Věřím, že to v dalších zápasech zvládneme a postup vybojujeme,“ říkal Sivok odhodlaně.
Co chybělo, abyste urvali první bod už proti Španělsku?
Ještě trochu štěstí. Tak deset procent navíc... Samozřejmě jsme čekali takový zápas, věděli jsme, že šance mít budou. Když vidíte Iniestu, Silvu, to jsou nadstandardní hráči, kteří dokáží míč dát ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Porážka ale bolí o to víc, že jsme to zvládali až do 87. minuty.
Jak jste rozhodující moment zápasu viděl?
Zase gól po standardce, podobný jsme dostali už v kvalifikaci na Islandu, poté, co jsme přímý kop taky odvrátili. Je to škoda, celý zápas všichni makali, s bodem bychom byli hodně spokojení. Takový gól ten výkon sráží. Ale povzbuzující je, že jsme ukázali, že umíme hrát jako tým. Snad to v dalších dvou zápasech potvrdíme a uděláme tolik bodů, abychom ze skupiny postoupili.
Co se dalo udělat, aby se Piqué ke gólové hlavičce nedostal?
Měli jsme hráče rozebrané osobně, on tam najednou vyplul sám. Někdy je to i o štěstí, jestli špatně našlápnete a nezachytíte ho... On prostě zůstal sám, nevím, kdo ho v tu chvíli měl v tom prostoru hlídat. Ale každopádně to byl hloupý gól.
Nehráli jste chvílemi až moc pasivně?
Měli jsme tam fáze, kdy jsme chtěli hrát presink, ale oni z toho vyjedou a jdou do přečíslení. Kdybychom vzadu hráli dva na dva, tři na tři, asi by gól přišel dřív. Mohlo to vypadat lépe pro lidi, možná bychom měli víc šancí, ale zase bychom dostali třeba trojku. Nevím, jestli máme kvalitu na to, abychom si to s nimi rozdali jeden na jednoho, abychom presovali, útočili... Po zápase to každý může hodnotit jinak, ale je třeba si uvědomit i to, že se počítá každý gól. Máme teď stejné skóre jako Turci a doufám, že právě s nimi se o postupové místo porveme. Pevně věřím, že máme dost silný tým a že to ve zbylých dvou zápasech skupiny ukážeme.
V čem jste viděl největší španělskou sílu?
Když vidíte Iniestu, Silvu, oni prostě nedají zbytečný balon. Počkají si, až jim spoluhráči začnou přebíhat a dají to až v momentě, kdy u toho hráče nejste. To je strašně těžké. Viděli jste sami, že do vápna většinou nabíhají beci, chodí do finální fáze... To u většiny týmů vůbec není. Byli jsme čím dál víc v defenzivě a když jsme míč získali, vlastně jsme ho neměli komu přihrát.
Ubývaly ke konci síly?
Pro nás stopery to fyzicky náročné nebylo. Spíš psychicky - nevíte, kdy to přijde. Musíte mít i trochu štěstí, protože oni jsou skoro vždycky o krok napřed. Musíte být pořád koncentrovaný, protože to tam létalo a vy nevíte: půjde ten hráč na přední tyč? Na zadní? V bloku děláte jen pět šest metrů, o to je zápas těžší. Ale neběháte šířky, délky, takže fyzicky to tak těžké nebylo.
Po jedné ze standardek jste měl slušnou šanci, ale Ramos před vámi v poslední chvíli odvrátil...
Hm, to už jsem slavil. Sebral mi to přímo z hlavy, měl jsem půlku brány prázdnou, to bych už asi dal. Čekali jsme, že šance můžou přijít. V závěru to Vláďa Darida trefil možná až moc dobře - kdyby mu míč sjel trochu na šajtli, třeba bychom ještě vyrovnali.
