Jestli za poslední roky neviděli tři zápasy na vlastní oči, tak je to moc.
Samozřejmě ve čtvrtek večer dorazili i na stadion El Madrigal ve Villarrealu a fandili při úvodním čtvrtfinále Evropské ligy. „Manželka má někdy modřiny, jak jí nervozitou mačkám ruce,“ říkal Bohumil Žídek.
Paní Blahoslava šeptem připomene: „Manžel už třikrát skončil na jipce. Má problémy s vysokým tlakem.“
Fotbal zná hodně maniaků, ale Žídkovi jsou extra. Galantní a srdeční lidé, kteří poznali nepočítaně sparťanských generací. Každého hráče i trenéra osobně.
Rosického, Čecha, Poborského, Lavičku, Ščasného, Chovance. Taky jejich rodiče, sourozence, manželky, milenky, děti.
Od léta 1997 obrážejí všechna soustředění, ještě déle trvají jejich výjezdy na zápasy. V merku nemají jen borce z áčka, detailně znají hráče z juniorky i mladší ročníky.
„Čím nás to naplňuje? Vším. Je to náš život. My nemáme rodinu, my máme Spartu. Potřebujeme ji,“ říká pan Bohumil. To on má při vyprávění hlavní slovo. Jen když se kolem mihne Zdeněk Ščasný, na chvíli se omluví, aby trenéra pozdravil: „Víte, trenérství je věda, která musí zohlednit spoustu věcí a navrch faktor X. My jsme jen ekonomové a fotbaloví laici.“
Fotbaloví laici, kteří s nadšením fušují do řemesla trenérům i novinářům. Dřív si Žídkovi po každém zápase psali důkladné hodnocení hráčů včetně známkování, mapovali jejich silné stránky, upozorňovali na slabiny. Teď se zase druhý den po utkání těší na záznam, aby si ověřili, jestli v reálu vše postřehli správně. „Kolikrát se skutečně zmýlíme,“ připouští paní Blahoslava.
Manželé Žídkovi na jednom ze soustředění Sparty.
„Ve většině případů jsme volové my, pak malinko rozhodčí a někdy se i naši chlapci dopustí chyby,“ přidá žertovně manžel.
Pane Křetínský, máte náš obdiv!
Je zábava poslouchat jejich příběh. Vždyť dva vystudovaní inženýři ekonomie jsou poválečnou sparťanskou kronikou. S klubem si procházejí dobrým i zlým, ještě nikdy neztratili naději. „Dokonce nás to baví ještě víc než dřív.“
Žídkovi mají jen slova vděku pro mezinárodního sekretáře Rudolfa Baťu, nedají dopustit na klubového majitele Daniela Křetínského, kterého kdysi zasvěcovali do tajů fotbalu, celou rodinu Rosických považují za součást rodiny své. „Nedovedeme si představit, že bychom zůstali bez fotbalu a bez Sparty.“
A tak, když zrovna žádný sparťanský tým nehraje, sedí Žídkovi u televize a hltají fotbal aspoň z obrazovky. Mají tři, takže to u nich doma v Čakovicích vypadá trochu jako ve velíně.
„Občas se musíme kouknout z okna, abychom věděli, jaké je vůbec počasí,“ usměje se pan Bohumil. V posledních týdnech se Žídkovi – stejně jako trenéři Sparty – zaměřili na španělský Villarreal a... „A musíme říct, že nás jeho síla překvapila. Až se trochu bojíme.“
Ta slova zazněla krátce předtím, než vypuklo úvodní čtvrtfinále. Tehdy se ještě Bohumil Žídek vyjádřil, že by Sparta mohla Evropskou ligu vyhrát, aby získala přímou vstupenku do Ligy mistrů, což je novinka. „Víte, co mi říkal jeden z mých dávných šéfů, když jsem mu předkládal ekonomické koncepce? Pane Žídku, to jsou ty vaše sny šíleného cukráře. Jenže občas ten můj sen vyšel a já za to byl odměněn. Teď mám další sen šíleného cukráře se Spartou. Třeba to vyjde.“
