Jak jste se cítil po tak dlouhé době v mistrovském utkání?
Jakž takž. Měl jsem ještě trochu strach o kotník, jestli se znovu nerozhýbe, ale bylo to pohodě. Akorát bohužel výsledek dopadl tak, jak dopadl. Takže pocity z obnovené premiéry mám spíš smutnější.
Nastoupil jste v 62. minutě. Byla půlhodina na hřišti optimální, nebo byste si troufl i na víc?
Byl jsem nachystaný, odehrál jsem už celou generálku na soustředění v Turecku, takže co se týče kondice, nemám problém.
Myslel jste na to, že tentokrát do soubojů možná nepůjdete úplně bezhlavě?
Na tohle jsem myslel, když jsem šel na hřiště. Hlavně se zase nezraň, jelo mi hlavou. Ale potom jde všechno stranou. Jak je člověk v zápase, na tyhle věci nemyslí.
Zranění už máte plné zuby, viďte?
To tedy ano. Jen za poslední rok jsem měl dvakrát přetržené vazy v kotníku, takže už toho mám fakt dost. Vždycky jsem si říkal, že teď už se mi nic nestane, a vždycky něco přišlo. Takže teď už raději neříkám vůbec nic.
Zápas rozhodly standardní situace. Připravovali jste se na ně?
Na standardky jsme se samozřejmě připravovali, tam je to o zodpovědnosti. Bohužel jsme je nezvládli. Stávat by se to nemělo, bohužel se stalo. Už to nevrátíme. I to ale fotbal přináší.
Bylo pak těžké utkání za stavu 0:2 obracet?
Na gól jsme měli ještě celý druhý poločas. Jeden jsme vstřelili, ale bohužel ho rozhodčí neuznal. Škoda.
Jak se vám hrálo před kulisou dvanácti tisíc diváků?
Na Slavii je parádní atmosféra, i když se tam sejde třeba jen pět tisíc lidí. Stadion je dobře akusticky řešený. Když dorazí tak vysoká návštěva jako tentokrát, je to paráda.
