„Už kvůli lidem,“ litoval po utkání Suchý. Ten byl kapitánem kvůli absenci zraněného Tomáše Rosického a Petra Čecha, který zůstal jen na lavičce. „Hráli jsme doma poprvé od chvíle, kdy jsme si zajistili postup a chtěli jsme to oslavit líp. Zahrát dobrý zápas, nastřílet nějaké góly. Nepovedlo se, bohužel. Ale musíme být rádi, že se kvalifikace vyvinula takhle a vážit si toho, že už jsme rozhodli v předstihu.“
Jak jste se cítil jako kapitán? Poprvé jste si pásku natáhl v soutěžním zápase...
Velká čest, krásný pocit. Dozvěděl jsem se to až při předzápasové přípravě, zvolil mě trenér. Přál jsem si ale, abychom vyhráli.
To se nepovedlo, ani výkon nebyl ideální. Čím to bylo?
Zpětně to vidím tak, že to byl zápas o prvním gólu. Rozhodla ta penalta, která přišla vlastně z ničeho. Takový nákop, pak souboj, asi se to dalo pískat, ale patřila mezi ty spornější. O tom ale nemá smysl se bavit.
Dopředu ale český tým neukázal skoro nic, souhlasíte?
Takové zápasy někdy přijdou. Moc nám toho nevyšlo, Turci nám toho tolik nedovolili. Měli hodně hráčů ve vápně, takže jsme neměli moc možností. Snažili jsme se hrát, co jsme chtěli, stejně jako v předchozích zápasech, ale optimální to nebylo. Moc se nám to nepovedlo.
Byl to nejhorší výkon v kvalifikaci?
Snad to nebylo tak hrozné, že bychom si pořádně nepřihráli nebo že by se na to nedalo koukat. Nebylo to ideální, ale ani žádný propadák. Do prvního gólu jsme měli víc ze hry, Turci tam neměli vlastně nic. Snažili jsme se hrát víc kombinačně, zato oni vypadali, že by byli spokojení i s remízou 0:0. Pak ale dostali dárek v podobě penalty a už se to hlavně snažili udržet. To jim bohužel stačilo.
Podepsaly se na výkonu českého týmu změny v sestavě?
Obvyklá otázka (úsměv). Ne, je to reprezentace, tady nehrajete pokaždé ve stejném složení. Asi každý hráč vám potvrdí, že je lepší nastupovat pokaždé ve stejné sestavě, ale my jsme zvyklí, že se základní jedenáctka točí. Určitě jsme neprohráli jen kvůli tomu.
Zaskočili vás Turci něčím?
No, viděli jste, s čím přijeli. Vlastně jen nakopávali, samé dlouhé pasy, čekání na odražený balon. V první půli se pořádně k ničemu nedostali. Určitě to nebyli ti Turci, na jaké jsme zvyklí. V poločase to bylo 0:0, říkali jsme si, že základ je uhrát nulu vzadu a když bude možnost směrem dopředu, na nic nečekat. Oni hlavně vyčkávali na nějaký brejk, na náhodu. Což se vyplatilo, plán jim vyšel.
Taky měli v Praze hodně hlasitou podporu, na stadionu měli plno fanoušků.
Čekali jsme, že ta jejich část bude plná, ale bylo jich hodně i na ostatních tribunách. Atmosféru jim vytvořili dobrou, ale během zápasu mi zase nepřišlo, že by to bylo něco extra.
Kvalifikaci můžete zakončit pozitivně, když uspějete v Nizozemsku. Jak těžké to bude? Asi se nedá čekat, že soupeř bude vyčkávat tak, jako Turci...
To určitě ne, z tohohle pohledu to bude úplně jiný zápas. Uvidíme, jestli nám to bude sedět víc.
