„Člověka povzbudí, když mu zatleská třicet tisíc lidí. Jsem rád, že mě takhle berou, ale abych řekl pravdu, ani nevím, čím to je,“ usmíval se Černý po úvodní bitvě play-off Evropské ligy proti Jablonci, z níž Ajax doma vyšel vítězně 1:0.
Nizozemským novinářům jste odpovídal plynnou holandštinou. Jak jste ji tak dobře zvládl?
Bylo to těžké, ale abych se přiznal, teď se cítím líp v holandštině než v češtině. Každý den se musím hodně učit a poslouchat kluky v kabině. Za sedm měsíců jsem udělal první rozhovor pro média. Ale to jsem ještě nemluvil tak dobře jako teď.
Je důležité, abyste v nizozemském prostředí uměl dobře holandsky?
Vím, že řada zahraničních fotbalistů ten jazyk ráda vynechala. Já jsem tady ale už dlouho a snad tu ještě dlouho zůstanu, takže jsem se ho chtěl naučit. A moc mi to pomáhá. V týmu je víc Holanďanů než cizinců, takže se mi jazyk hodí. V mládeži jsem byl dokonce jediný zahraniční hráč, takže tam to platilo dvojnásob.
V Ajaxu jste už od patnácti let. Jak jste snášel odloučení od rodiny?
Se svou rodinou jsem každý den minimálně dvakrát v kontaktu, takže to není tak zlé. Navíc umím holandsky, takže mám kolem sebe víc lidí, než když jsem přišel. Pomáhají mi trenéři i kluci z kabiny. A taky bydlím u skvělé rodiny. Takhle to tady chodí, že když do klubu přijde hráč mladší než 18 let, umístí ho do nějaké rodiny. Ale mně už 18 brzy bude, takže se budu stěhovat do svého.
Jaké to bylo zahrát si proti Jablonci, týmu z rodné země?
Hrozně jsem proti němu chtěl nastoupit. Byl jsem rád, když mě trenér v šedesáté minutě poslal rozcvičit. Nakonec jsem byl na hřišti devět minut, něco se mi povedlo, bylo to super. Rád bych s týmem cestoval k odvetě do Jablonce. Byl bych zase na chvilku doma a viděl bych se se širší rodinou, což bych strašně chtěl. A hlavně se samozřejmě hraje o velký postup. Máme to dobře rozehrané, pojedeme si pro úspěch.
Jak důležitá je pro klub jako Ajax Evropská liga?
Tady se to bere prestižně a cílem číslo jedna je teď dostat se do Evropské ligy. Pro nás hráče by to bylo pozitivní i v tom, že by nás čekaly dva zápasy týdně a hráli bychom víc, než trénovali.
Cítíte, že i přes svůj mladý věk máte na to hrát stabilně za A-tým Ajaxu?
To je zatím těžko říct, nejvíc jsem odehrál patnáct minut. Bude důležité, až na takové úrovni dokážu odehrát celých 90 minut. Za každou možnost v áčku jsem strašně rád.
Asi vám hodně pomáhá i to, že Ajax má věkový průměr asi jednadvacet let a mladí mají cestu do sestavy otevřenou, že?
A to nám ten průměr ještě kazí dva kluci, kteří mají nad pětadvacet. Jinak jsou v základní sestavě hráči osmnácti- nebo dvacetiletí. Pro Ajax je to normální, ale občas cítíme, když hrajeme proti týmům z Evropy, že zkušenosti jsou taky důležité. V tom nám pomohl příchod Nemanji Gudelje, který přinesl do týmu zkušenost a sílu v defenzivě. Nejde všechno odehrát jen s mládím. Ale pro mě je samozřejmě jen dobře, že dveře pro mladé jsou v Amsterdamu otevřené. Všichni mi říkají, že když na to budu herně mít, nikdo mi hrát za áčku bránit nebude. Záleží to jen na mně.
