Juventus Turín versus Barcelona. V sobotu v Berlíně bude korunován evropský šampion. A Nedvěd bude u toho jako člen vedení Juventusu na VIP tribuně.
Tenkrát koncem května 2003 v Manchesteru musel do hlediště nuceně, proti AC Milán nastoupit nemohl kvůli trestu za žluté karty. Přitom právě díky legendárnímu českému záložníkovi Juventus v semifinále přemohl Real Madrid. Je pikantní, že stejného protivníka vyřadil i letos.
„Tenkrát mě štvalo, že jsem na hřišti být nemohl. Teď mě to samozřejmě nemrzí. Jsem moc spokojený. Nečekali jsme, že se dostaneme do finále,“ poznamenává dvaačtyřicetiletý Nedvěd, který s aktivní kariérou skončil před šesti lety.
Doufal jste, že finále Ligy mistrů ještě někdy zažijete?
Jo, věřil jsem, že se tam ještě jednou dostanu. Dva tři roky po finálové porážce s Milánem jsem měli výborné mužstvo, ale všichni víte, co se s námi stalo, jak nás poslali do druhé ligy. Pak už to bylo strašně těžké. Než jsem skončil jako hráč, chtěl jsem se s Juventusem dostat aspoň do Ligy mistrů. A to se mi povedlo. Ale neměli jsme na to, abychom mohli pomýšlet vysoko. Teď můžeme.
Znamená finále víc pro hráče Nedvěda, nebo pro funkcionáře Nedvěda?
Jak jsem mluvil o těch emocích, tak sobota v Berlíně pro mě znamená strašně moc. Člověk poznal obě stránky klubu. Vím, jak je těžké se o klub starat, co všechno musí lidi udělat. Když jsem hrál, tak jsem se staral jen o to, abych udělal svou práci na hřišti. Teď člověk cítí zodpovědnost za celý klub, emoce jsou o to větší. Přál bych si, aby se to povedlo.
Tenkrát jste prohráli v penaltovém rozstřelu. Vzpomenete si někdy?
Samozřejmě. Vzpomínám celkově na rok 2003, byl to vrchol kariéry. Povedlo se skoro všechny, dostal jsem Zlatý míč, hráli finále Ligy mistrů.
Brankář Gianluigi Buffon pořád chytá. Neříkal vám: Neměl jsi končit a mohli jsme být ve finále zase spolu?
Nemohl jsem to rvát do mrtva, fakt to nešlo. Jinak kvůli němu jsem rád, že jsme došli až sem. Náš Gigi. I v sedmatřiceti je světová extratřída a Liga mistrů je na klubové úrovni jedinou trofejí, která mu chybí. V semifinále v Madridu bylo vidět, jak pro ten svůj sen žije, jak tým hecoval, jak o to finále stál. Jemu bych vítězství moc přál.
Juventus je mezi absolutní klubovou elitou po delší době. Patří tam jako dřív?
Za posledních pět let se Juventus hodně změnil. Vrátili jsme se do italské špičky, řekl bych, že skoro až dominujeme. V Evropě to samozřejmě tak není. Letos nám Liga mistrů vyšla, ale myslím si, že před námi je čtyři až pět klubů, které jsou silnější než my. Máme na čem pracovat.
Platí, že proti Barceloně jste outsider. Lze ji v její současné formě porazit?
Finále je specifický zápas, nikdy nevíte, co se stane, jak se kdo vyspí. Je to otevřené. Samozřejmě, oni jsou favoritem.
Jak jí chcete čelit?
Myslím si, že nesmíme zalézt, nenechat jim iniciativu. Na to jsou zvyklí a umí si s tím poradit, určitě by nám nějaký gól dali. Musíme jim vepředu dělat problémy, jinak by to nedopadlo dobře.
Messi, Neymar, Suárez. Jde z nich strach?
Messi je někde jinde, co se týče talentu. Neymar má k němu nakročeno. Je mu třiadvacet a dal už přes čtyřicet gólů za národní mužstvo. To je kalibr. A Suárez se k nim dobře hodí, klasický agresivní koncový hráč. Vždycky ví, kde má být, zakončuje fantasticky. Když máte tyhle tři v týmu, tak už před zápasem, s nadsázkou řečeno, vedete dva nula.
Co poradíte trenéru Allegrimu?
Mluvím s hráči, s trenérem, bývám s nimi i na hřišti. Se sportovním ředitelem probíráme formu hráčů i to, jak by se na Barcelonu dalo vyzrát. Ale na ty tři je strašně těžké něco vymyslet. Jsou nepředvídatelní.
Jak je nachystán Juventus?
Sice chválím Barcelonu, ale z našich kluků je cítit velké odhodlání, vůle. Chtějí všem dokázat, že jsou ve finále zaslouženě. Nepřiletěli jsme do Berlína prohrát.
