Když loni v srpnu s čerstvě podepsanou smlouvu odjížděl z plzeňského stadionu poprvé jako kouč místního týmu, za zatáčkou u řeky Mže zastavil, aby rozdýchal předchozí nepříjemný okamžik. Na stromech před hlavní tribunou viděl zavěšené transparenty: Nezapomněli jsme, nejsi vítán! Koubek ven!
Nechápal, kroutil hlavou. Akce několika výrostků, kteří sestup Plzně před čtrnácti lety mohou znát jen z vyprávění starších, Koubka zamrzela. A když při domácí premiéře část publika spustila pokřik Koubek ven, trenérovi dobře nebylo.
„S tím já nic neudělám. Nevím, co za tím stojí. Nebudu lhát, že jsem byl hodně nepříjemně překvapen,“ reagoval Koubek.
„Vím, že jako trenér můžu fanoušky, kteří mě vítají s despektem, přesvědčit pouze výkony a poctivou prací. Vynasnažím se, abych si je získal na svou stranu.“
Obtížně se tak Koubkovi začínalo angažmá, v které už nevěřil. V třiašedesáti se stal nejstarším trenérem v lize (v březnu mu „primát“ sebral o čtyři roky starší František Cipro v Budějovicích).
Tenkrát v srpnu byl na dovolené v Rakousku, zrovna šlapal na kole, když mu zavolal plzeňský generální ředitel Adolf Šádek. Plzeň totiž vypadla z kvalifikace o Evropskou ligu, vedení odvolalo Dušana Uhrina mladšího a jeho nástupcem zvolilo Koubka.
„Bylo to nečekané, ale pozitivní. Nabídka takového velkého klubu se neodmítá. To bych popřel svoji práci,“ vyznal se při nástupu. „Je to důkaz, že jsem pořád ještě ve fotbalovém světě vnímán. I v mém věku.“
Uhrin měl zase složitější pozici v tom, protože nastupoval po mimořádně úspěšném Pavlu Vrbovi - dva tituly, dvě účasti v Lize mistrů.
Koubek to měl v tomto ohledu o trochu jednodušší.
Loni na začátku jara dostal nečekaného padáka ve Slavii. Přitom mužstvo stabilizoval a jeho nástupce Pastoor s ním málem sestoupil. „Ve Slavii jsem se stal obětí ruské rulety.“
Kvůli Slavii se vyvázal ze smlouvy u mládežnické reprezentace. Předtím dlouho vedl Kladno, s nímž postoupil mezi elitu a dokázal ho zachránit.
Jeho předchozí štace v Plzni úspěšná nebyla. V polovině druholigového ročníku 2001/2002 byl odvoláni, předtím s týmem sestoupil.
Zkusil si také angažmá v Číně, druholigovou Čáslav dovedl ke druhé příčce, ale do nejvyšší soutěže se klub nepřihlásil.
S Ostravou na jaře 2010 bojoval o titul, o který tým přišel v posledním kole. „Byli jsme minutu od titulu. Já už jsem ani nedoufal, že dostanu druhou šanci. Teď mi ji fotbalový Pánbůh dal a může být poslední. Dávám do toho všechno a pracuji tak, abych ji využil,“ vzpomínal po loňském podzimu.
Koubek působil i v Mladé Boleslavi. Ale Plzeň představovala vrchol trenérské kariéry.
„Herní způsob směrem dopředu zůstane jednoznačně zachován, to potvrzuju, Plzeň bude hrát to, co ji zdobí, prostě zajímavý ofenzivní fotbal, na tom příchod trenéra Koubka nic nezmění,“ prohlásil na inaugurační tiskovce.
„Mám sice nálepku, že jsem defenzivní trenér, ale s tím nesouhlasím. Řekněme, že se pokusím týmově vylepšit organizaci hry dozadu, prostě lepší spolupráci. A ještě mě napadá, že zvýraznit standardky. Jinak není zapotřebí dramatických, rapidních zásahů.“
Plzeňský trenér Miroslav Koubek
Posuďte sami, jestli se jeho slova vyplnila. Plzeň je každopádně nejofenzivnějším týmem ligy a po Spartě má druhou nejlepší obranu. Navíc Spartu v obou zápasech porazila, i díky Koubkově promyšlené taktice.
Právě ve Spartě svou kariéru Koubek začínal. Kdysi za ni v lize chytal, v roce 1988 byl na Letné jako asistent u triumfu v lize i v poháru. Je jasné, že dnešní titul tehdejší trofeje u Koubka překonal.
„V úvodní řeči, když jsem nastupoval, jsem jim řekl, že jsem přišel, abych s nimi vyhrál titul. Tenhle úspěch stavím nejvýš ve své kariéře,“ řekl Koubek po zápase s Jihlavou.
A jisté je také to, že další negativní transparenty na stromech ve Štruncových sadech už neuvidí.
