„Musíme se prostě s plnou obranou zase vypořádat a hlavně hrát na to, abychom dali gól co nejdříve a přinutili tak soupeře, aby pak tu obranu trochu otevřel,“ velí 33letý jablonecký záložník Tomáš Hübschman.
Před týdnem v Budějovicích jste si otestovali, jaké je to hrát proti mužstvu, které bojuje v lize o přežití. Je to pro vás výhoda před utkáním proti stejně ohroženému Hradci?
To nevím, ale vyzkoušeli jsme si hru proti soupeři, který nutně potřebuje každý bod k záchraně. I nasazení hráčů Hradce u nás bude samozřejmě hodně vysoké. Budou se asi snažit hlavně neudělat chybu a ze zajištěné obrany spoléhat na brejky a standardní situace. Ale hlavně vůbec nechci snižovat kvality Hradce. Viděl jsem jejich zápas s Plzní, kdy ji pořádně potrápili a aspoň bodík si zasloužili. Ani proti Spartě nebyli tak špatní, jak to nakonec výsledkově dopadlo.
Na druhou Spartu ztrácíte čtyři body, jak velká je osm kol před koncem vaše víra ji předhonit?
Myslím, že boj o druhé místo je pořád ještě otevřený. Naším hlavním soupeřem o čelo je asi už jen Sparta, protože Plzeň už nám utekla hodně. My se ale musíme soustředit jen na sebe, snažit se maximálně bodovat a pak teprve se můžeme dívat, jestli Sparta něco ztratila.
Takže jak rychle po zápasech Sparty a Plzně zjišťujete, jaké byly výsledky?
Úplně rychle to není, ale určitě mě to zajímá. Minule třeba měly Sparta i Plzeň takové soupeře, že jsem nevěřil, že by něco mohly ztratit, a to se potvrdilo. Pro nás bude samozřejmě důležitý jejich vzájemný zápas, pokud by ho Sparta třeba nezvládla, mohli bychom se dostat blíž.
Jablonecký klub věnuje ligový zápas s Hradcem Králové profesionálním i dobrovolným hasičům z regionu, co jste si při návštěvě hasičské stanice v Jablonci sám vyzkoušel?
Já jsem na tyhle věci opatrnější a byl jsem spíš jen divákem. Ale někteří kluci si zkusili všechno možné a spouštěli se třeba po té tyči z patra dolů k autům.
Co vás nejvíc zaujalo při prohlídce?
Například průlez polygonem, což je pro hasiče taková cvičná klec s úzkými otvory a minimálními prostory, něco jako opičí dráha. Navíc ta místnost nabízí, že může být úplně zakouřená nebo vytopená na obrovské vedro jako při opravdovém požáru. Kluci si to zkoušeli a ve dvojicích v ní zachraňovali společnými silami figurínu, které hasiči říkají Karel. A jak to pak hodnotili, tak to nebylo vůbec jednoduché a na fyzičku hodně náročné.
Dá se třeba nějak srovnat práce hasičů s vrcholovým fotbalem?
Co se týče fyzické přípravy, tak ta podobnost je velká, protože hasiči kondici opravdu potřebují. Když nám předváděli hydraulické kleště nebo rozpíráky, kterými se dostávají do nabouraných aut, tak ty nástroje mají třeba okolo třiceti kilo a oni s nimi musejí pracovat se zvednutýma rukama a hlavně rychle, tak to je fakt hodně náročné. Takže na stanici mají posilovnu i běhací pásy, jaké máme i my na stadionu. Prostě kdyby nebyli fyzicky i psychicky maximálně připravení, tak by asi těm lidem moc nepomohli.
A co podobnost v rychlosti rozhodování?
Pro nás je to pochopitelně jednodušší, protože fotbal je pořád jenom míčová hra. U hasičů je to hra o život a neživot. Jsou pod obrovským tlakem, protože se musí bleskově rozhodnout, a jejich reakce rozhoduje o lidských životech. Viděli jsme na videu i reálné zákroky, třeba akci po čelním střetu dvou aut, v každém bylo pět lidí, spousta těžkých zranění a díky hasičům nikdo nezemřel. Myslím si, že je to pořád v očích veřejnosti nedoceněná práce, a proto jsem moc rád, že můžeme hasiče při fotbalu aspoň nějak zviditelnit a ocenit.
