V poslední době nebyl den, aby se o něm nemluvilo. Nejdřív David Lafata převzal trofej pro Fotbalistu roku. Pak si od disciplinární komise vyslechl, kolik zaplatí za nasimulovanou penaltu. A v sobotu se jeho jméno zase řešilo jen v dobrém: ukončil čtyřzápasovou střeleckou pauzu a fotbalové Spartě pomohl k důležitým bodům z Hradce. Co víc, byla to jeho 150. trefa v české lize!
„To jsem ani nevěděl,“ říkal skoro lhostejným hlasem po utkání. Takový sparťanský kapitán je. Góly mu jistě dělají radost, ale možná i proto, že jich dává tolik, je nijak extra neprožívá. Snad s výjimkou parádní trefy nůžkami, kterou na podzim pokořil „svůj“ Jablonec. „To byl pěkný gól, líbil se mi,“ prohodil, když po vyhlášení Fotbalisty roku dostal otázku na to, jakého individuálního počinu si cení nejvíc.
Aniž to řeší, stoupá kluk z jihočeského Olešníku mezi skutečné legendy. V Klubu ligových kanonýrů, kam se mu započítává i 6 branek z Austrie Vídeň, už předstihl Vojtěcha Bradáče, dávného střelce Slavie ze 30. a 40. let, a dotahuje se na Václava Daňka, který v 80. a 90. letech pálil za Ostravu či Innsbruck.
Kdo by to řekl, když se v pětadvaceti vracel z nepovedeného angažmá v řeckém Xanthi? Tehdy si Lafata vybral Jablonec, kde ožil. A kam se znovu vrátil, když mu ideálně nevyšla ani další zahraniční štace v Austrii. Teprve pak začal zářit, střílí moře gólů a stala se z něj hvězda, kterou obdivují malí kluci. Do nejlepší formy se přitom dostal později než jiní útočníci, dozrál až po třicítce. Prožívá podobný osud jako italský kanonýr Antonio Di Natale: tomu bude letos už 38, přesto je dál k nezastavení. V dresu Udine stihl tomto ročníku 23 utkání a 14 gólů.
Lafata je o čtyři roky mladší, kolik toho tedy ještě může dokázat? Fenomenálního Josefa Bicana (644) pochopitelně nedostihne, daleko je i druhá pozice v žebříčku českých kanonýrů, kterou drží Bicanův oblíbený parťák Vlastimil Kopecký (252 gólů). Ale co třetí místo? Plzeňský patriot Antonín Hájek nasbíral 191 tref, to přece nemusí být nereálné.
V posledních čtyřech sezonách Lafata odehrál téměř všechna utkání, zranění ho netrápí. Také proto postupně nastřílel 19, 25, 20 a 16 gólů, což dává průměr 20 branek za rok. Letos jich má zatím 12, ale dá se očekávat, že do konce ligy ještě další přidá. Za jak dlouho by tedy mohl dosáhnout na třetí místo, nebo třeba na magickou dvoustovku? Neklesne-li jeho průměr pod 15 gólů, mohl by to dokázat do tří let.
„Kdybych v lednu věděl, že budu Fotbalistou roku, možná už bych tehdy kariéru zapíchnul, abych končil na vrcholu,“ vtipkoval Lafata, když minulou neděli seděl v salonku hotelu Hilton a před ním se leskla prestižní cena: „Takhle asi budu ještě chvíli hrát.“
Hrát? To v jeho případě znamená strašit všechny ligové obránce. A stoupat žebříčkem kanonýrů výš a výš. Zatím je třináctý.
