"Jak dlouho jsem v tu chvíli byl na hřišti? Snad deset vteřin, fakt nevím," usmíval se dvacetiletý ofenzivní záložník.
Zažil jste někdy něco podobného?
To ne, byla to shoda okolností. Zrovna se rozehrála akce na mé straně. Každému hráči pomůže první dotek s míčem. Mně to sedlo, takže se mi hrálo dobře i dál.
Jak jste svou akci viděl?
Od Léa Kweukeho jsem dostal fantastickou přihrávku a všiml si, že před bránu nabíhá Pepa Hušbauer. Tak jsem mu to jen posunul. Myslím si, že on to měl ještě těžký, ale trefil to skvěle.
Po vašem příchodu tým nejen vyrovnal skóre, ale herně se i zvedl. Jaká byla poslední slova trenéra, než vás poslal na hřiště?
Měl jsem hru rozhýbat, něco vymyslet. Prostě jakkoli mužstvu pomoct. Nevím, jestli zrovna můj příchod bylo rozhodující, ale povedla se mi hned akce. Pak jsme se zlepšili, ale na tom měli zásluhu všichni.
Posledních dvacet minut jste se soustředili na obranu. Proč jste soupeře nedorazili?
Každý cítil, že bod nám stačí. Asi by nebylo rozumné hnát se dopředu, otevřít obranu a dostat gól. Trenér nám určitě útočit nezakázal, ale zvítězila touha postoupit než vyhrát.
Všichni jste to pak po zápase s fanoušky slavili.
Je to krásný pocit, obrovský úspěch. Strašně jsme si přáli postoupit do jara. A navíc jsme rozhodující bod uhráli proti tak velkému klubu jako je Lyon.
Nezklamal vás Lyon?
Jejich hráči se nikam nehnali, protože postup měli jistý. A nemyslím si, že by byli až tak špatní. Byl to těžký soupeř.
Pol přestávce se hosté dostali do vedení už po šestnácti vteřinách. Jak vám v tu chvíli bylo?
Ani jsem to neviděl. Sotva se začalo a já se na lavičce chystal, že se půjdu rozcvičit, kdy najednou vidím, že se radují.
Otřáslo to s vámi?
Asi trochu jo, ale rychle jsme se z toho dostali. Potřebovali jsme bod a ten máme.
Sparta ho získala díky vám. Asi není nutné se ptát, jak jste šťastný?
To ne. Už v kabině jsme si pořádně zakřičeli, bylo tam šampaňské. Oslavíme to, jsme strašně šťastní.
