Los ale mohl dopadnout i hůř.
Bosna i Turci by byly hodně nepříjemné týmy, ale jak už jsem říkal, člověk si nemůže moc vybírat. Je to relativní. Kdybychom nebyli nasazení, mohli jsme dostat třeba Portugalsko.
A co tedy soupeři z Černé Hory říkáte?
Pro českého fanouška to asi není moc známý tým, ale podle mě je opravdu dobrý, navíc s řadou individualit. Skončili ve skupině druzí stejně jako my. Dvakrát remizovali s Anglií, porazili Wales, Švýcarsko, Bulharsko, takže to mluví za vše. Musíme zkrátka počítat s tím, že to bude hodně těžké.
Máte s černohorským fotbalem nějaké osobní zkušenosti?
Skoro žádné. Jen proti jejich největší hvězdě Vučiničovi jsem chytal v Lize mistrů, když byl ještě v AS Řím. Bylo to ve skupinové fázi v roce 2008, kdy nás trénoval Scolari. V Římě jsme tři jedna prohráli a Vučinič mi dal dva góly. Je to výborný fotbalista, který hraje v italské lize dlouho. Velice chytrý hráč s výborným zakončením.
První zápas se hraje v Praze a domácí odveta by pro Černohorce mohla být výhodou.
Oni hrajou doma i venku stejně, postup jim zajistily hlavně vyrovnané výkony.
Černá Hora nikdy na velkém turnaji nehrála. Mohli by mít její hráči o to větší motivaci?
Dosáhli velkého úspěchu už v kvalifikační skupině a historickým úspěchem celé země by byl postup na šampionát. Motivaci mají určitě obrovskou, ale to my taky. Po neúspěšné kvalifikaci o poslední mistrovství světa bychom na dalším velkém turnaji chybět nechtěli.
Jak vidíte postupové šance?
Záleží na nás, jak se s tím popasujeme. Začínat doma ze statistického pohledu většinou výhoda není, ale pokud uhrajeme dobrý výsledek v Praze, pod větším tlakem bude před odvetou soupeř. Je jasné, že nás tam bude čekat hodně bouřlivé prostředí, ale s tím se musíme vyrovnat.
