Petrouš nejdřív s úlevou hodnotil výhru, která přišla po pěti zápasech. Sálalo z něj nadšení.
Když skončila tisková konference a on se rozloučil, ani se za ním nezavřely dveře a do sálu před novináře přišel znovu. Pobledlý, šokovaný.
Sedl si vedle Straky a generálního ředitele Miroslava Platila, který změnu na postu trenéra ve Slavii oznámil.
Pro Petrouše to byla rána, i když ji mohl čekat. "Ale oficiálně mi do té doby nikdo nic neřekl," hlesl.
Když šéf Platil mluvil o tom, jak od pondělí Straka přebírá áčko a Petrouš jde k diviznímu béčku, vzal si odvolaný kouč slovo: "Chtěl bych to poopravit, ještě jsem béčko nevzal. Tu nabídku, které si vážím, si musím nechat projít hlavou, v tuhle chvíli je toho na mě moc."
Pak se rozloučil podruhé, Strakovi popřál, ať se mu na jeho místě daří a odešel.
Rozhovor s jedenačtyřicetiletým, teď už bývalým koučem Slavie, vznikl těsně před tím, než klub změnu oficiálně oznámil.
"V pondělí jdu normálně do práce, na trénink. Nikdo mi nic neřekl. O situaci, která může nastat, jsem čerpal jen z médií," tvrdil Petrouš.
Takže jste s klubovým majitelem Alešem Řebíčkem o svém konci nemluvil.
Ne. Sám jsem zvědavý, jak to dopadne.
Ani když jste před týdnem jasně prohráli derby? Vysvětlil vám, jaké má záměry?
Bavili jsme se o zápase. V týdnu přišel na trénink a ptal se, jak kluci vypadají, jak jsou na tom. Ale je mi jasné, že tlak na majitele je ze všech stran, výsledky nejsou. Jde o to, jestli tomu tlaku podlehne, nebo ne.
Jak vám bylo, když jste dozvěděl, že jedná se Strakou?
Nebylo to příjemné. Ale nechal jsem si to v klidu projít hlavou a řekl si, že mužstvo co nejlíp připravím na zápas s Olomoucí. Když už se mám loučit, tak vítězstvím. A pak se děj vůle boží. Nevěděl jsem, co ty spekulace udělají s týmem. Ale kluci to zvládli. Spal jsem dobře, s tím nemám problém.
Když jste ještě nevěděl, jak to dopadne, chtělo by se vám za takových podmínek ve Slavii pokračovat?
Když by kluci podávali výkony jako s Olomoucí, tak určitě. Viděl jsem na nich chuť, odjezdili to. Tlak k tomu patří. Ale je nepříjemné, když si o sobě přečtu, že jsem jen provizorní trenér, taky mi to vadí, ale neudělám s tím nic.
Jak to před zápasem vypadalo v kabině? Chybělo vám hodně stabilních hráčů, už jste nutně potřebovali vyhrát.
Měl jsem trochu strach, ale nedával jsem nic najevo. Hráli ti, co jsou zdraví a buď to zvládnou, nebo ne. Třeba Milutinovič se vrátil z béčka, věřil jsem, že si to v hlavě srovnal. Nebo Latka. Je po operaci a připravovali jsme ho na to, aby šel příští týden za béčko a po reprezentační přestávce by naskočil do ligy. Jenže když těsně před zápasem vypadl Cicman, sám přišel a řekl, trenére, jdu do toho. Měl jsem ho připraveného na lavičku, aby to hecoval. On se zachoval jako správný frajer. Ještě v týdnu jen běhal, měl dřevěné nohy. A pak nám strašně moc pomohl. Děkuju mu, jak se zachoval.
Byl risk ho postavit?
Situace nebyla ideální, na stopera by jinak šel Nitrianský. Ale neměl jsem co ztratit, jsem rád, že jsme to zvládli.
Během utkání fanoušci dávali najevo, že Straku nechtějí. Dokáže si to představit, jak ho přijmou? I vy jste měl problémy, když jste řekl, že jste srdcem klokan, Bohemák.
Protože jsem v Bohemce vyrůstal, jako hráč jsem v ní strávil nejvíc času. Ale to neznamená, že neudělám všechno pro Slavii. Chci pro ni jen to nejlepší. Ale Sparta je jiný level, to nevím, jak to dopadne. Něco jiného je jít do Slavie z Bohemky a něco jiného ze Sparty. Každý si to musí vyhodnotit sám.
Vzal byste béčko?
S mladými pracuju rád. Naplňovalo by mě to, nebral bych to jako krok zpátky, nebo byl zapšklý. Je záslužná a důležitá práce připravit hráče pro áčko. Ale poslední dobou toho bylo na mě dost, možná bych si do zimy potřeboval odpočinout. Musím si to nechat projít hlavou. Ale je fakt, že výhrou nad Olomoucí ze mě všechno spadlo, polilo mě to živou vodou.
