Jejich výpovědi se lišily jako pravda od lži. Soudce Okresního soudu v Olomouci Aleš Vašků proto ve čtvrtek při líčení v případu údajné fotbalové korupce nařídil konfrontaci mezi svědky, bývalým sportovním ředitelem Sigmy Jiřím Kubíčkem a jejím mzdovým účetním Ladislavem Římským.
Postavili se proti sobě jako chlapi tváří v tvář, chvíli se vydrželi dívat druhému do očí. Posuďte sami, kdo "duel vyhrál".
Římský: Chtěl jsi být předsedou klubu a požádal jsi mě, abych ti to celé pomohl zrealizovat. Řekl jsi, že si připravíme rozhovor, kde využijeme záležitosti s Bohemians, kterou policie nevyšetřila, nic se neprokázalo a že je to akce vedená proti tobě z Prahy – Mokrý, Košťál a spol. Že je snaha zlikvidovat tě. Chtěl jsi, abychom to využili na diskreditační materiál na Gajdu. Sestavíme rozhovor, ve kterém ho nařkneme z organizace předání peněz Kotůlkovi.
Kubíček: Já jsem připravoval příchod Ivana Haška, přece jsem nepotřeboval žádný konfrontační materiál.
Římský: Tys líčil, že ta akce Olomouc – Bohemians je vedena funkcionáři, kteří už nebyli členy výkonného výboru, protože po zvolení Haška museli odejít. A chtěl jsi být předsedou představenstva Sigmy.
Kubíček: Já jsem byl místopředsedou Sigmy Olomouc a žádné volby nebyly. Prvního června se volilo do občanského sdružení.
Římský: Koncem května loňského roku byl přece předsedou zvolený Lébr. Ty jsi chtěl tam kandidovat taky. Kolovaly zvěsti, že už máš připravené schéma, kdo co bude v klubu dělat, koho vyhodíš. Chtěl jsi být předsedou!
Kubíček: Láďo, prosím tě, ať se do toho zbytečně nezapleteš: Gajda chtěl být zvolený do občanského sdružení a já mu řekl, že nemůže být zvolený lidmi, kteří ví, co udělal, a proto je potřeba, aby to zvážil. On mi před Milanem Zapletalem (bezpečnostním referentem klubu) řekl, že má dost silnou pozici a lidi, kteří ho zvolí. A pak se mnou zatočí. Já jsem neměl ambice kandidovat na post předsedy občanského sdružení. Chtěl jsem z klubu odejít, ale chyběl mi důkaz.
Římský: Byl jsem u tebe v kanceláři pro nějaké doklady a tys mi řekl, o co se jedná. A druhý den ráno jsme ten rozhovor zrealizovali.
Kubíček: Pustím ti celou nahrávku a poprosím tě, abys to ustál. Z té nahrávky jasně vyplývá, že jsi v naprostém klidu přišel ke mně do kanceláře, zaklepal (pouští soudu záznam na diktafonu). Na konci ses mě ještě zeptal: Nemám tady štěnici? Kdybys věděl, že děláš předem domluvený rozhovor, tak se na to neptáš.
Římský: S tím nesouhlasím. Začalo to tak, že jsem šel po chodbě, tys vyšel z kanceláře a řekl: Pojď, vyzkoušíme si ten rozhovor. Šli jsme k tobě.
Kubíček: To znamená, že jsi nešel dolů do pokladny, a až pak jsi přišel?
Římský: Ne, šel jsem přímo k tobě.
Kubíček: No, ale kdy jsem potom mohl pustit ten nahrávač?
Římský: To nevím, nevěděl jsem, že to bude nahrávané.
Kubíček: Láďo, řekl jsem ti, ať za mnou přijdeš, protože mě napadlo, že si před odchodem z klubu pořídím důkaz na svou obranu. Ty jsi šel nejdřív dolů a za tři minuty jsi mi pak zaklepal na dveře kanceláře. Diktafon jsem měl vedle počítače, na který jsem hodil papír.
Římský: Tak to nebylo. Šel jsem po chodbě, byl jsem asi deset metrů od tvé kanceláře a tys mě zastavil, že si ten rozhovor vyzkoušíme.
Kubíček: Vyzkoušíme si ten rozhovor? To jsme si to jako chtěli vyzkoušet?
Římský: Ano, to byla tvoje verze.
Kubíček: Co znamená: "Vyzkoušíme si ten rozhovor?"
Římský: Den předem jsi mě na to přece připravoval, že si takový materiál nachystáš.
Kubíček: Proč jsi nešel za tvým nadřízeným panem Gajdou?
Římský: Protože mi hrozilo vyhození. Nevzpomínáš jsi, jak si vyhazoval Krejčovou (pokladní klubu), Košaře (vedoucího mužstva)? Pro tebe to bylo strašně jednoduché.
Kubíček: Já jsem nemohl přece nikoho vyhodit. Byly mi odebrány kompetence, kvůli kterým jsem přestal chodit na porady.
Římský: Popíši ti případ paní Krejčové: měla v deset ráno prodávat vstupenky na Everton, v osm tam byla padesátimetrová fronta. Tys tam přiběhl, začal jsi na ni řvát, ať okamžitě otevře, že ji vyrazíš, že tam nechceš žádné důchodkyně.
Kubíček: Stála tam fronta až k letadlu. Lidé se mě ptali, proč neotevřeme. Šel jsem za vámi, ať pokladny otevřete, ale vy jste řekli, že až v deset. Nato jsem zakřičel, že vy zasr... důchodci nemůžete v klubu pracovat, protože nejste ochotní pro lidi nic udělat.
A soudce ukončuje konfrontaci.
