"A pak mě samozřejmě potěšilo vítězství po výkonu, který měl ty nejvyšší parametry," dodává první muž jabloneckého fotbalu.
Čím ještě vám sobotní výhra nad Spartou udělala radost?
Tím, že jsme to zvládli bez čtyř hráčů základní sestavy. Zraněný je brankář Špit, Zábojník po artroskopii kolena, Kovařík měl čtyři žluté karty. A do toho mi v sobotu ráno přijde zpráva, že Pavlík má obrovské žaludeční potíže, zvrací, a že jeho start je vyloučen. To mě dorazilo. A vidíte, co pak ti naši kluci dokázali.
Jste rád, že se nepotvrdily spekulace, že hodláte Spartě pomoci? Především povolením startu útočníka Pekharta, který ve Spartě hostuje právě z Jablonce.
Já jsem ty spekulace nebral vážně. Ty byly, jsou a budou. My jsme totiž zvláštní národ, protože všude slyšíme trávu růst a za vším vidíme spiknutí. Ale já o tom takhle vůbec nepřemýšlel. Pekhart je totiž samostatný obchodní případ.
Miroslav Pelta
Můžete ten samostatný obchodní případ přiblížit?
Ve Spartě jsem léta působil, tak jsem jí chtěl pomoct. Pustil jsem jí proto Pekharta na hostování a dostal jsem za to dobře zaplaceno. Takže proto jsem si nemohl diktovat, jestli proti nám Pekhart nastoupí, nebo nenastoupí. Něco jiného je, když někomu půjčím hráče jen pro krásné oči. Ale tady prostě šlo o férový obchod.
Prozradíte, kolik jste od Sparty za Pekhartovo půlroční hostování dostal?
Neprozradím.
Neměl jste obavy, že vám dá Pekhart dva tři góly a porazí vás sám?
Už dělám ve fotbale strašně dlouho na to, aby měl strach z jediného hráče. Já měl nahnáno spíš z těch našich absencí.
Ukázalo se, že z Pekharta jste opravdu strach mít nemusel, protože se téměř k ničemu nedostal.
A byl jsem moc rád, jak ho naši stopeři Drsek s Benešem dokázali pohlídat.
Jak jste viděl dvě situace, po nichž padl vyrovnávací gól Sparty a vítězná branka Jablonce? Oba neměly platit, protože Matějovský rozehrál na sparťana Podaného míč, který byl v pohybu, a na druhé straně Vošahlík zase fauloval Pamiče.
Když člověk sedí na tribuně, tak si takových situací všimne málokdy. Že míč byl při Matějovského rozehrání v pohybu, toho jsem si vůbec nevšiml. Spíš mě zarazilo, že Podaný je najednou před Eliášem. Stejně tak jsem nezaregistroval Vošahlíkův faul, tady jsem se zase bál, aby Lafata při té předchozí střele nebyl v ofsajdu. Až teprve ze záznamu jsem viděl, že šlo o jasný faul našeho Vošahlíka, o tom není pochyb.
Ale kdyby rozhodčí v těch momentech zareagoval správně a tyto góly neplatily, zbyl by stejně výsledek 1:0 a tím vaše vítězství.
Přesně tak. A i tak by šlo o vítězství zasloužené, protože bylo podložené výborným výkonem.
Jak jste viděl výkon rozhodčího Romana Hrubeše?
Já bych ho určitě nesejmul tak, jako novináři a televize, protože to měl opravdu strašně těžké. Pořádně vyhecovaný zápas, bouřlivá kulisa, na hřišti plno osobních soubojů. A sudí to všechno musí i v těch nejsložitějších momentech ukočírovat. Nám se to pak mluví, když se na to pětkrát podíváme u obrazovky. Já se na rozhodčího vždycky dívám z pohledu, jestli v jeho verdiktech není něco podezřelého. Hrubeš chyby dělal, ale na obě strany. A já u něj žádné nekalé úmysly necítil.
Koncem ledna jste prohlásil, že pokud Jablonec v lize skončí třetí, budete šťastný. Jenže po sobotním vítězství nad Spartou útočíte na druhé místo.
Takhle bych to nestavěl. My v každém zápase útočíme na vítězství. Když si tak vzpomenu, že po desátém kole jsme byli na devátém místě a situace byla zoufalá. No a vidíte, od konce září jsme neprohráli a máme deset vítězství a dvě remízy, pokořující vyřazení Apoelem Nikósie z kvalifikace o Evropskou ligu už je definitivně zapomenuto a zase už hrajeme o špici.
Připomeňme, že v minulém soutěžním ročníku byl Jablonec druhý. Pořád tedy platí vaše lednová slova o tom, že budete šťastný, i když teď Jablonec skončí třetí?
Samozřejmě platí, chceme do kvalifikace Evropské ligy a napravit v ní to loňské selhání s Nikósií. Ale do ligového cíle je ještě daleko.
Komu vlastně patří vaše fotbalové srdce?
Srdce mám samozřejmě v Jablonci a v lize chci být vždycky před Spartou, vždycky ji chci porazit. Ale v pohárové Evropě je mojí srdeční záležitostí Sparta, ve které jsem osm let dělal generálního ředitele. Proto bych jí přál, aby ligu vyhrála a dostala se tak do předkola Ligy mistrů. I když teď už to bude mít s obhajobou titulu složité.
