Když dorazil v sobotu odpoledne na plzeňské nádraží vlak od Prahy s početnou skupinou sparťanů, vypadalo to jinak než v předchozích letech. Scházel štěkot policejních psů i těžkooděnci, lemující nástupiště jeden vedle druhého. Všímám si, že na Rudé dohlíží pár policistů ve žlutých reflexních vestách antikonfliktního týmu.
"Sparta Praha. Sparta" skanduje skupina na parkovišti před nádražím. "Viktorka Plzeň" oplácí příznivci plzeňského klubu z druhé strany parkoviště. V ten moment se na scéně objevují policisté v protiúderových oblecích. Nechtějí, aby se skupinky dostaly k sobě.
Většina Pražanů míří do areálu pivovaru. Loni v dubnu se ještě před zápasem poprali mezi sebou v restauraci Na Spilce, letos je však tenhle podnik zavřený. Obsluha zdobí interiér pro večerní hasičský bál. Pivo přesto na nádvoří teče proudem. Čepuje se aspoň u stánků.
Je klid.
"Ivane, neblbni!"
Do úvodního hvizdu rozhodčího zbývá hodina a čtvrt. Velká parta sparťanů vyráží z pivovaru směrem ke stadionu. Skandují, povzbuzují se. Jeden z nich s kelímkem piva v ruce najednou vběhne do silnice a mává na všechny strany.
"Ivane, neblbni! Ivane, jdeme na stadion," křičí na něj parťák. Přijíždějící fabie s pražskou značkou má otevřená všechna okénka. "Sparta, Sparta! Nazdar!" ozývá se z auta. Spolujezdci se plácnutím do dlaní zdraví s Ivanem.
Průvod zahýbá ke stadionu. U sokolovny je čekají první pořadatelé. Kdo chce jít dál, musí ukázat lístek na fotbal. Asi padesátka letenských si sedá na trávník. Dopíjejí piva z kelímků. Odpočívají.
Do začátku zápasu zbývá hodina
Stovka sparťanů čeká, až se dostanou do dvou úzkých průchodů ve zdi stadionu. Mužům z pořadatelské služby musí nejdřív ukázat vstupenku. Pak mohou po jednom dovnitř.
"Batoh sundejte. Dejte ho na stolek. Roztáhněte ruce," následují pokyny pořadatele. Na rukou má slabé černé rukavice. Zkušeně projíždí rukávy bundy, projede kolem pasu, kapsy kalhot, nohavice.
"Dobrý, u stolku prohlídneme batoh," říká pořadatel a posílá fanouška ke kolegovi. Musí všechno z tašky vyndat. Není v ní nic nebezpečného. "V pořádku, pusť dalšího," zní pokyn k průchodu. Jde to jako na běžícím pásu. Cestu k ochozu stadionu lemují strážníci v kuklách a se psy.
Začal popíjet už v Praze...
Tři čtvrtě hodiny před utkáním. Čtveřice mužů se snaží podpírat kamaráda. Ten neví o světě. "Je to vůl. Začal chlastat už v Praze," vysvětluje jeden z parťáků. Když se s ním snaží udělat pár kroků, vypadá to, že opilec má snad i kosti gumové, jak se kroutí. Položí ho na asfalt.
Natahují mu padající kalhoty. Na holé hlavě má tři krvácející šrámy. Nakonec ho společníci chytí za ruce a nohy a nesou jako pytel. "Pánové, tenhle se na fotbal určitě nedostane," varuje je jeden z pořadatelů.
"Co s ním máme udělat? Lavičky nemají opěradla, když ho tu necháme, skutálí se až do řeky," přemítají jeho společníci.
S rozbitou hlavou jede do špitálu
Když hlavní rozhodčí zahajuje zápas, záchranáři opilce zrovna nakládají za stadionem do sanitky, aby jej odvezli do nemocnice.
"Měli jsme to hlášené jako napadení. Muže kolem 25 let jsme převáželi na urgentní příjem do nemocnice," uvedla mluvčí záchranné služby Lenka Ptáčková. Lékaři v nemocnici po všech vyšetřeních zjistili, že muži stačí ošetřit rány na hlavě.
"Diagnostika nepotvrdila žádná zranění. Byl převezen k vystřízlivění na záchytnou stanici," řekl administrátor plzeňské fakultní nemocnice Milan Topinka.
Krátce před utkáním
Kilometr kolem fotbalového stadionu není kde zaparkovat. Pět minut před zahájením zápasu ochranka vystrkuje ze vrat vedle turniketů muže ve světlé bundě. On obratem míří zpátky do turniketů.
Po krátkém přetahování ho svalovci razantně vyhodí. Okamžitě jsou u něj strážníci. "Jak si můžou dovolit mě vyhodit?" protestuje muž. Proč nemohl dovnitř, i když v ruce třímal lístek? Vstupenku měl do sektoru sparťanů a vstupem určeným viktoriánům by se tam nedostal.
V té době jsem netušil, že se s tímhle mužem ještě jednou potkám.
Sudí Zelinka píská. Zápas roku na plzeňské trávě začíná
Před stadionem slyším hlasivky tisíců fandů, jak ženou viktoriány na zteč. Po chvíli se ozývá potlesk. Slyšet se nechává i kotel rudých. Usuzuji, že se hra přelévá na obě strany.
Od turniketů na hřiště vůbec není vidět. Potkávám šéfa městských strážníků Antonína Šturma. Je v civilu. "Zatím je vše poměrně v klidu. Policii jsme předávali jedno napadení mezi řidičem a fanoušky," popisuje Šturm.
Na domácí zápas jde vždycky, fotbalisty ale nevidí
Bránu u vjezdu do areálu fotbalového stadionu hlídá Radoslav Heger. Fotbalisti běhají asi 50 metrů od něj, ale on je při domácích zápasech nikdy nevidí. Mezi bránou a hřištěm jsou zaparkovaná auta, autobus a výhledu brání ochozy.
"Dělám to šest let. Odtud nevidíte, co se na hřišti děje. Ale zvyknete si, usuzujete podle reakcí publika. Když chci vidět kluky z Viktorky hrát, musím za nimi na hřiště soupeřů nebo se koukám v televizi. Zápas se Spartou uvidím, až ho budou ve vysílání opakovat," říká strážce brány, kterou projíždějí hráči, trenéři, vedení klubu a VIP hosté.
Místo fotbalu šel radši na ryby
Obcházím stadion. Odděluje mě od něj vysoká panelová zeď. Doléhá ke mně hurónský aplaus. Z dálky a přes vršek betonové stěny vidím jen na nejvyšší patra tribuny.
Lidé stojí, točí šálami. Je slyšet hlasatel ze stadionu. "Pavel" nese se z amplionů hlas konferenciéra daleko za stadion. "Horváth" lomozí publikum. Viktorka dala gól, dochází mi. Procházím kolem policistů. Dokud jsou všichni diváci na stadionu, mají relativní klid.
U řeky pod stadionem zrovna balí své nádobíčko rybář. "Dneska neberou. Proč nejsem na fotbale? Co bych tam dělal. Abych se koukal na ty zblblý Pražáky v hledišti? To už nemá s fotbalem nic společnýho," odvětil muž.
Blíží se konec prvního poločasu
Před vchodem pro sparťany stojí dva muži. "Pepku, klid. Prohledej si kapsy. Vždyť ten lístek jsem ti dával. Musíš ho mít," povzbuzuje ho kamarád. Oslovený z kapes postupně vyndavá řidičák, techničák, klíče, peněženku, ale lístek nikde. Pak někam sáhne a vyndavá zmuchlaný barevný papír. Je to vstupenka na fotbal. Rovná ji. Následuje kontrola oblečení a kapes u pořadatelů a jdou do hlediště.
Obchodníci mají kšeft
Už se stmívá. Jdu se podívat k centru města. V Pražské ulici majitel večerky vyndavá z dodávky balíky s vodou. Pomáhá mu je nosit asi pětiletý klučina. Sotva balík se šesti lahvemi unese. Před dveřmi zakopl.
"To nic, on chce pomahat pořad. On šikovny. Dneska byl dobry den, hodně odpoledne nakupovali," pochvaluje si nedokonalou češtinou obchodník.
Do konce fotbalu zbývá pět minut. Na velkou světelnou tabuli je vidět z parku před stadionem. Pořád je to jedna nula pro Plzeň. Ze stadionu odcházejí první diváci.
"Potřebujeme odjet ještě než se všechno vyhrne ven. Na koukání to dneska moc nebylo. Škoda gólu, který jsme dostali," prohodil sparťanský fanoušek Pavel Vízner, když s malým synem pospíchal pryč.
Zápas skončil, domácí jásají
Z arény zní vítězné chorály plzeňských. Tisíce lidí se hrnou ven. Až k silničnímu průtahu městem je z amplionů slyšet vítězná píseň We are the Champions od kapely Queen. Plzeňským fotbalistům zbývá ještě deset mačů, aby to byla pravda.
Pražany vedou těžkooděnci
Policejní těžkooděnci přehradili cestu od sparťanského kotle. Obstoupili skupinu zhruba čtyř až pěti stovek sparťanů. Po silnici je vedou až na nádraží. Zastavují provoz na průtahu městem. Pár sparťanů nespokojených s výsledkem nadává, někteří se snaží provokovat.
Drobné konflikty policisté likvidují hned v zárodku. Před nádražím musí skupina čekat pod dohledem policistů asi deset minut.
Nelíbí se jim to. Když přijede rychlík na Prahu, policisté je doprovodili až na nástupiště. K vlaku železničáři přidávají osobní vagon.
Část těžkooděnců nastupuje i do vlaku. S fanoušky pojedou až do Prahy. Po chvíli se z jednoho vagonu ozývá křik. Policisté vytahují na nástupiště muže. Je to ten samý, který měl potíže s ochrankou před zápasem. Dvojice těžkooděnců ho drží u zábradlí.
Dva muži jdou přesvědčovat policisty, aby ho pustili, aby s nimi mohl odjet do Prahy. Po chvíli vyjednávání všichni tři nastupují do vlaku. Dvojice průvodčích spolu něco řeší. "To bude zase cesta," obrátí oči v sloup světlovlasá průvodčí.
Vlak opouští nádraží
Všechny dveře vagonů jsou zavřené. Vlak odjíždí. Většina oken vagonů je otevřených. Visí v nich odjíždějící sparťané. "Sparta Praha," křičí do tmy.
Pomalu odcházejí z nádraží i policisté. Nasedají na parkovišti do aut. "Letos jsme zvolili jinou taktiku, než mít dopředu všude spousty policistů v protiúderových oblecích. Vyšlo to, byl klid," hodnotí policejní práci šéf opatření Petr Nováček.
