Možná byla překladem do agenturních zpráv jeho slova mírně zkreslena, vždyť svěřenci Oscara Tabáreze budou hrát ještě o bronz. Podle nekončících oslav se zdá, že ať už sobotní duel dopadne jakkoli, čeká "Los Charrúas" po návratu srdečné a oslavné přivítání.
"Byli jsme posledním týmem, který se kvalifikoval na mistrovství světa, a teď jsme mezi čtyřmi nejlepšími. Nemůžeme si přát víc. Všichni jsme šťastní, že jsme tam, kde jsme," řekla za všechny jedna z fanynek v rozhovoru pro BBC.
Rvát se všem navzdory
Postup Uruguayců po tolika letech do závěrečné fáze světového šampionátu vyvolal ve světě vlnu zájmu o fotbal v nevelké jihoamerické zemi, patřící do elitního společenství zemí s titulem fotbalových mistrů světa (1930, 1950).
Sportovní komentátor Mario Bardanca pro agenturu Reuters uvedl, že mužstvo se v Jižní Africe prosadilo svým typickým stylem.
Hlavičkuje uruguayský útočník a kapitán mužstva Forlán
"Bojovali, nikdy se nevzdali, odmítli kapitulovat," poukázal jak na penaltové vyústění čtvrtfinálového utkání proti Ghaně, tak na úterní drama proti Nizozemsku, v němž poražení snížili na 2:3 a v nastaveném čase vyvinuli enormní úsilí vyrovnat.
Označení Los Charrúas odkazuje k názvu původního obyvatelstva území dnešní Uruguaye. Kočovní rybáři a pastevci se dokázali i bít. Traduje se, že zavraždili nelítostného španělského dobyvatele Juana Díaze de Solís, než byli zmasakrováni a vyhlazeni.
Souboj středopolařů v podání Pereiry (v modrém) z Uruguaye a nizozemského fotbalisty Van Bommela
Současný prezident Mujica byl coby člen levičácké guerilly v partyzánském odboji proti diktátorskému režimu v 70. a 80. letech minulého století postřelen a vězněn.
Umět se rvát tváří v tvář vlastnímu konci je předností a údělem také fotbalového týmu, který je označován i poetičtěji jako "La Celeste" podle blankytné modři dresů.
Komentáře se zhusta zmiňují o "odvážném" výkonu mužstva kolem kapitána Diega Forlána proti favorizovanému Nizozemsku. To vyhrálo všech osm kvalifikačních zápasů, kdežto Uruguay jako pátý tým jihoamerické zóny zdolala až v baráži Kostariku (1:0 venku, 1:1 doma).
Trenérova nejistota
Navzdory tomu, že si po čtyřiceti letech uruguayský tým opět zahrál semifinále mistrovství světa, nemá trenér Tabárez jistotu setrvání ve funkci.
"Nemohu říci, zda zůstanu. Nezávisí to na mně," prohlásil kouč na tiskové konferenci po semifinále. "Musíme počkat na další kroky a na to, zda budou splněny určité podmínky. Vše závisí na tom, jestli budu cítit, že mohu tým posunout ještě dál."
Trenér Oscar Tabárez se raduje z postupu Uruguaye z osmifinále mistrovství světa přes Jižní Koreu.
Třiašedesátiletý muž, jenž vedl reprezentaci už na mistrovství světa 1990 v Itálii a skončil tam v osmifinále, bez okolků připustil, že Nizozemci byli tentokrát lepší.
A údajně přehnaná korektnost je spolu s důrazem na obranu tím, co mu doma vyčítají. Fotbal v Uruguayi je i v moderní éře z velké části chápán jako boj. Jako boj proti silným a velkým zemím světa, nebo třeba sousedům Argentině a Brazílii.
KONEC SEMIFINÁLE. Ulice Montevidea se po prohře Uruguaye s Nizozemskem vylidnily.
Také proto se Montevideo bude sobotním zápasem o bronz zabývat jen v době jeho konání. Lidé soustřeďují myšlenky na bouřlivé přijetí týmu a také na příští světový šampionát.
Za čtyři roky se totiž bude hrát v Brazílii. Slavné "Maracanazo", tedy vítězství 2:1 ve finále šampionátu 1950 nad domácí Brazílií na slavném stadionu Maracaná, je pokládáno za jednu z největších událostí v zemi od vyhlášení nezávislosti v roce 1825.
