"Na té třináctisetkilometrové cestě autem mě totiž doprovázel postup Slovenska do osmifinále mistrovství světa," říká někdejší československý a později slovenský fotbalový reprezentant.
"Měl jsem tu cestu do Francie naplánovanou dlouho dopředu, tak jsem to naše slavné vítězství nad Itálií a postup do osmifinále prožil na trase," říká nitranský rodák, člen československého mužstva, které se v roce 1990 probojovalo na světovém šampionátu v Itálii do čtvrtfinále.
"První poločas jsem u televize viděl v jedné rakouské restauraci, ale pak jsem musel jet dál. Byla přede mnou ještě pořádně dlouhá cesta a já nechtěl riskovat, že pak budu muset zbytečně pospíchat," říká Moravčík, který v devadesátých letech strávil v týmu St. Etienne šest roků.
Slovák Kucka (vpravo) v souboji s Iaquintou z Itálie
Slovák Robert Vittek (vlevo) se se spoluhráči raduje ze vstřelené branky do italské sítě
A jeho dojem z první půle, po níž Slováci nad Italy vedli 1:0?
"Bylo to úplně jiné mužstvo, než co to tak trapně projelo s Paraguayí. Změny v sestavě úžasně prospěly, do základu se vrátili Zabavník s Jendriškem, poprvé hráli od začátku Kucka se Stochem a oba byli výborní. Dařilo se nejen fotbalově, ale mužstvo mělo jiskru i bojovnost. Což se s tím mdlým a bojácným výkonem s Paraguayí nedalo srovnat," popisuje Moravčík první pětačtyřicetiminutovku.
Když Vittek ve 25. minutě otevřel skóre, viděl v tom Moravčík spravedlivé vyústění dění na hřišti.
"Přehrávali jsme Italy po všech stránkách a k ničemu jsme je nepustili. Ale v duchu jsem si přece jen říkal, jestli ten vedoucí gól nepřišel moc brzy. Co kdyby se Italové vzpamatovali."
Druhou půli Moravčík poslouchal nejprve na rakouských a potom na švýcarských rozhlasových vlnách.
"Navíc mi v jednom kuse pípaly esemesky od kamarádů, takže jsem byl průběžně v obraze. Ale i když dal Vittek na dva nula, pořád jsem si postupem jistý nebyl. A taky to přišlo, Italové dali kontaktní gól a já si představil, jaké to v posledních minutách bude peklo."
Nejlepšího slovenského fotbalistu minulého desetiletí uklidnil až střídající Kopúnek, který minutu před koncem normální hrací doby zvýšil na tři jedna pro Slováky.
DRUHÝ SLOVENSKÝ GÓL Robert Vittek (vpravo) se raduje poté, co v souboji přetlačil Chieliniho a překonal brankáře Marchettiho.
Slovenský záložník Kopúnek přehazuje italského brankáře Marchettiho, Slováci vedou 3:1
"V té chvíli jsem si řekl, že osmifinále je naše. A neznervóznila mě ani ta druhá italská branka v nastavení. A že měl obrovskou šanci na vyrovnání těsně před koncem Pepe? V rádiu to tak nevypadalo, ale podle toho, jak to popisujete, u televize bych byl asi na infarkt," zvyšuje Moravčík hlas.
Když se za slovenským vítězstvím nad obhájci světového zlata ohlíží, znovu se Moravčík vrací ke změnám v sestavě.
"Trenér Weiss správně vsadil na hráče, u kterých se dalo čekat, že se na hřišti přetrhnou, že budou bojovat, a že ze sebe vydají maximum. A samozřejmě šlo i o kvalitní fotbalisty," říká Moravčík. "Důležité taky bylo, že Hamšík se vrátil na pozici podhrotového hráče, navíc měl Vlado Weiss i šťastnou ruku při střídání, když Kopúnek dal rozhodující branku."
"V zápase s Paraguayí byly slovenským kamenem úrazu pomalost, nerozhodnost i špatná souhra. Výkon mi přišel až odevzdaný. A najednou taková proměna."
Podle Moravčíka na Italy vyrukovala sestava, kterou si všichni slovenští fanoušci přáli.
"A tak jsem strašně rád, že jsme svět přesvědčili o tom, že na tenhle šampionát opravdu patříme. Slováci prostě mají splněno, jsou mezi šestnácti nejlepšími mužstvy světa," uzavřel Moravčík.
Slovenští fotbaloví vyslanci při exhibici v Lipencích: nahoře zleva Ján Kocian, Stanislav Griga, Vladimír Kinier a Peter Fieber, dole Lubomír Moravčík
